Kanadskému písničkáři neuškodí ani soustředěný poslech živého záznamu, ani detailní záběr kamery. Koncertní DVD či 2CD Live In London neodhaluje nedostatky, naopak dokázalo zakonzervovat nostalgickou atmosféru vystoupení.
Pokud si chcete připomenout Cohenův pražský koncert, film i nahrávka pořízená 17. července 2008 v Londýně poslouží velmi dobře. Dramaturgie vystoupení je stejná jako v Praze, od vyběhnutí křepkého elegána na pódium a smeknutí klobouku až po dávný popěvek Whither Thou Goest na rozloučenou. Zpěvák dokonce dělá i podobné vtípky. Může si to dovolit, neb vahou osobnosti a šarmem má nekonečně daleko k šantánovému recyklování ověřených čísel. Stejnost tu znamená i stejnou magii, stejnou poetiku a čirou krásu.
Slušivá prostota
Jednoduchá scéna, decentní nasvícení, více méně statické záběry kamer. Nic nenarušuje „literární" kultivovanost Cohenova projevu. Ačkoliv absolutní chvála vzbuzuje podezření, nelze než konstatovat, že koncert i jeho záznam mají ideální proporce. Cokoliv navíc by mohlo narušit vyvážení, ubrat cokoliv by přišlo líto.
Záznam nemá žádné absolutní vrcholy, jde spíš o celou hřebenovku. Je dost pravděpodobné, že si podle vkusu a nálady vyberete pokaždé jiná oblíbená místa. Pokud už vypichovat alternativy k spolehlivě zabírajícím trvalkám jako Suzanne či Hallelujah, tak například naléhavé provedení Who By Fire. Jako fascinující rarita působila na koncertě „pokeltštěná" verze If It Be Your Will v podání The Webb Sisters, uvedená Cohenovou recitací. Dojímá i z nahrávky.
„Živáč", který dává smysl
U mnoha muzikantů jsou živé záznamy pouhým přívažkem diskografie, způsobem, jak znovu provařit již vydané písně a ještě jednou je prodat fanouškům. V tomto případě podobná výtka neplatí. Cohen je velký vypravěč, který dokáže dávat písním nadčasovou platnost, zasazovat věčné pravdy do nového kontextu. A nemusí jít o tak markantní příklad jako ironií přetékající skladba Democracy.
To není jediný důvod obhajoby živého alba. Teprve z opakovaného sledování záznamu naplno vytane, kolik nenápadné, filigránské práce vykonávají hudebníci a kolik detailů člověk během vystoupení přehlédne. Nejde ani tak o brilantní sóla, po kterých Leonard Cohen vždy znovu a znovu, gentlemansky přeslušně představí excelujícího muzikanta. Spíše o rafinované předivo doprovodu neokázale sloužícího písni. Doprovod leckde (možná by bylo přesnější rouhačsky napsat slovo většinou) předčí notoricky známé studiové verze. Přitom kouzlo prostoty písní zůstává zachováno. Kapela pod vedením jazzmana Roscoea Becka (s Cohenem hrál již na konci 70. let) nepodlehla pokušení aranžmá přeplácávat.
Zdálo by se, že v době levných DVD nemá příliš smysl obtěžovat se s koncertními alby odkázanými na pouhý zvuk. Možná, ale soustředěný poslech bez rozptylování obrazem pochopitelně nabízí jiný dojem. 2CD obsahuje stejnou soupisku písní jako DVD a potěší i stejnou autenticitou.
Ať už v audiovizuální či „pouhé" audio podobě, hudbu Leonarda Cohena se podařilo zaznamenat v plné síle. Pokud šlo o poslední mistrovu koncertní šňůru, což je dost pravděpodobné, zůstala po ní víc než důstojná tečka.
Leonard Cohen: Live In London
Columbia/Sony Music, 2CD 73:57 + 77:54, DVD 157 min.
Foto: Sony Music
