Festivalové oslavy měly grády, než je překazilo počasí, prolitá sobota odradila spoustu návštěvníků i stánkařů. Ti otrlejší si ale mohli užít parádní koncerty – Ivana Krále, Leningrad Cowboys, Papa Roach, Monkey Business i mnoha dalších.
Oproti loňsku se kácovský areál zase o něco rozrostl, kapely vystupovaly na třech velkých pódiích, jednom kompaktnějším a ještě v komorním stanu Balbínka. K tomu připočtěte divadelní stan a řadu dalších s rozličným programem, včetně například Instinktu s vernisáží a workshopem fotografa Tomáše Nosila či stanu hudebnin, kde si kdokoli mohl půjčit nástroje a zajamovat s ostatními.
ČTĚTE TAKÉ: Festivalový zápisník: Slovácko sa s žánry nesúdí
Rozlehlost areálu ale má svou stinnou stránku, všude je to hrozně daleko. Za dne a sluníčka se aspoň rozhýbete, ale potmě kličkovat stovky metrů mezi kalužemi bylo při přesunech od pódia k pódiu, potažmo do kempu, celkem náročné.
K jubileu festivalu přidávali svá výročí i mnozí vystupující, a tak byla vidět připomínka stejných narozenin Monkey Business, dvojnásobného jubilea kariéry Kamila Střihavky, rovnou pětadvacet let oslavili speciálním setem Laura a její tygři. Vzpomínkový set předvedl také Blue Effect, zahráli repertoár někdejší kapely Walk Choc Ice. Ta vystoupila na prvních třech Sázavafestech, pak ale přestala působit a někteří členové přešli právě k Radimu Hladíkovi.
Proklatě rychlá dechovka
Pátek vrcholil více než energickým vystoupením srbského otce a syna Bobana a Marko Markovićových s jejich orkestarem. Zběsilou balkánskou turbodechovku občas proložili lehčí swingovkou nebo tesknější melodií, ale příliš vydechnout početné publikum nenechali.
Vzápětí následovali Monkey Business, s novými kostýmy oslavují desetiletou kariéru. Těm ke konci "sebrali“ nástroje Tata Bojs a zahráli Saturday Night is Over, na oplátku si s nimi při následujícím setu zazpíval Matěj Ruppert. Dlužno dodat, že obě dvě kapely jsou jediné, které hrály na prvním i desátém ročníku Sázavafestu.
A pokračovalo se další jejich spřátelenou kapelou, Nightwork. Hned ze začátku rozezpívali publikum vlezlým "já jsem gay“, aby pokračovali v živé show bohaté na oplzlý humor i hudební narážky, od Rusalky po devadesátkové disco.
V pátek se šlo spát s deštěm, s deštěm se vstávalo a deště se člověk nezbavil až dlouho do noci. Spousta lidí to s vyhlídkou na rozrůstající se bahniště vzdala, z původních asi čtrnácti tisíc návštěvníků (jak hlásili pořadatelé na webových stránkách) zbyla jen menší část. Řada kapel nahlas oceňovala výdrž diváků, přitom ale ani VIP zázemí se takové komplikace nevyhýbaly – ostatně byla pódia většinou pod svahem a všechna voda tekla právě k nim.
Právě takovým oceněním diváků začala Chumbawamba, s anglicky suchým humorem konstatovali, přiletěli z nezvykle prosluněného Londýna do takového lijáku. Spousta lidí patrně o kapele slyšela v dobách hitu Tubthumping, ale od té doby se skupina posunula k akustickému folku. Nebyla to však jejich zdaleka první návštěva Česka a mnozí další jejich kousavé písničky nejen o fašistech znali.
Komorní Ivan Král
Zatímco jiná rocková legenda by se vytasila s desetičlenným orchestrem a největšími peckami, o které se kdy otřela (a že takových Ivan Král nemá málo), on se třemi mladými muzikanty nacvičil jen komornější rockový set, jakoby hrál pro menší klub a pro vlastní potěšení.
Přesný opak ale byla show Leningrad Cowboys. Bláznivé předělávky legendárních rockových hitů, bláznivé kostýmy (včetně sádelnatého šestirukého "rockového humra“) a do absurdna vygradovaná rocková klišé i dětinské fóry, to vše rozpálilo celé zbývající publikum, kaluž nekaluž.
Večer už bahno a liják byly divákům zcela lhostejné, kvůli stoupající řece však pořadatelé předčasně uzavřeli divadelní stan a Balbínku. Naštěstí pro diváky bylo programu i tak dost a kdo už se povznesl nad nepřízeň počasí, mohl si užít bohatou oslavu festivalového jubilea.
Foto: ČTK
