Hudba
Majitelka tří oktáv Pilarová oslovuje fanoušky několika generací

Výjimečný soprán velkého rozsahu, dokonalá intonace a frázování, temperament a cit pro swing - tím vším disponuje zpěvačka Eva Pilarová. Její hity jako Rekviem, Hrom aby do tě, lásko, Noc a den, Oliver Twist či Láska nebeská dodnes neztratily své charisma, i když jejich interpretka oslaví v pátek 9. srpna osmdesátiny a na pódiích se pohybuje již téměř 60 let. Vydala desítky alb, ráda fotografuje a vaří.

Brněnská rodačka Pilarová, za svobodna Bojanovská, byla v dobách své největší slávy populární téměř jako Karel Gott, který ji obdivoval už od Semaforu, kam přišla v roce 1960. V té době měla za sebou dva roky operního zpěvu na JAMU a krátké hostování v satirickém divadélku Večerní Brno. Byla už hotovou zpěvačkou, se školeným hlasem a rozsahem přes tři oktávy, přesto si z ní Jiří Šlitr utahoval, že ji vzali hlavně kvůli hezkým nohám.

Hlasu pohledné blondýnky si považovali Jan Werich i Jiří Voskovec a platonicky zamilovaný spisovatel Josef Škvorecký pro ni napsal roli ve filmu Zločin v šantánu. Milovnici swingu a jazzu navíc výstižně překřtil na Evu "Fitzpilarovou" podle Elly Fitzgeraldové. Její zpěv v roce 1965 při návštěvě v Praze ocenil i sám Louis "Satchmo" Armstrong.

Duety Pilarové s Waldemarem Matuškou si svého času broukal skoro celý národ. Spolupracovat začali už v Semaforu a v Rokoku, a jejich písně Ach, ta láska nebeská, Tam za vodou v rákosí, či Ten, kdo nemá rád, jsou oblíbenými evergreeny. Stejně jako duet Pilarové s Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd, s nímž zazářili ve filmu Kdyby tisíc klarinetů.

Pro Pilarovou psali písně hitmakeři Karel Svoboda a Bohuslav Ondráček. S jeho Rekviem vyhrála zlatou Bratislavskou lyru, ale v roce 1968 jí píseň zakázali zpívat. S léty se stále více orientovala na jazz a swing.

Prvního Zlatého slavíka dostala v roce 1964, další v letech 1967 a 1971. A mimořádný Zlatý slavík k ní putoval na vyhlašování Českého slavíka 2014, kvůli skutečnosti, že v roce 1962 skončila na třetím místě, ale za dvěma muži, protože se nerozlišovaly kategorie. Celých 12 ročníků ankety Zlatý slavík, tedy až do roku 1973, ji fanoušci drželi na některém z prvních tří míst.

Nepřízeň režimu a zákaz koncertování na Západě přinesla zpěvačce emigrace prvního manžela, hudebníka Milana Pilara, který ji nechal v Praze i s malým synem Milanem.

Také druhé manželství se zpěvákem Jaromírem Mayerem nevyšlo a toho pravého našla až v tanečníkovi Janu Kolomazníkovi. I díky jeho podpoře dokázala koncem 80. let překonat rakovinu, přestože jí tehdy lékaři dávali pouhý rok a půl života.

V roce 1977 se ocitla mezi umělci, kteří podepsali Antichartu. "Na rovinu nám řekli, že kdo nepodepíše, končí. Nejsem hrdina. Nejsem jako Marta Kubišová. Nedokázala jsem si představit, že nebudu moct zpívat," vysvětlila Pilarová svůj podpis, za který se později omluvila.

A přízeň jí posluchači zachovali i v novém tisíciletí. V roce 2006 s úspěchem vystoupila na rockovém festivalu v Trutnově, kde jí aplaudovalo obecenstvo ve věku jejích vnuků a od té doby se na tento festival podívala ještě třikrát. V roce 2009 ji pořadatelé i návštěvníci trutnovského festivalu jmenovali "královnou" přehlídky, a o rok později tu v jednom ze stánků vařila své české speciality, ochutnat přišly stovky návštěvníků.

V roce 1993 obdržela Pilarová od vydavatelství Supraphon platinovou desku za 1,4 milionu prodaných nosičů. V roce 2009 převzala od prezidenta Václava Klause Medaili Za zásluhy.

"Snažím se dívat spíš dopředu, než se ohlížet," říká milovnice koček a Elvise Presleyho, jež také napsala několik kuchařek i dalších knih, například Vzpomínání, Potkala jsem léčitele či Pohlazení, v níž k básním Josefa Fouska připojila své upravené fotografie. Říká jim fotoobrázky a představila je i na několika výstavách.