Ředitel České filharmonie
Mareček: "Zušky" jsou unikátní a fungují dobře, jen potřebují zviditelnit"

První ročník celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open, který si klade za cíl zviditelnit činnost všech "zušek" z celé České republiky, vypukne již 30. května. Do projektu se také zapojil ředitel České filharmonie David Mareček, který v rozhovoru pro Týden.cz prozradil, proč akci podporuje.

Mezzosopranistka Magdalena Kožená založila nadační fond ZUŠ Open, kterým chce podpořit činnost základních uměleckých škol. K její iniciativě jste se přidal i vy. Z jakého důvodu?

Mě osobně k tomu vedlo hned několik důvodů. Prvním z nich byl ten, že stejně jako většina českých muzikantů i já jsem absolvoval výuku na základní umělecké škole. Později ale, když jsem vystudoval vysokou školu, tak jsem do jedné "zušky" na přímluvu spolužačky nastoupil. Zpočátku jsem netušil, zdali mě to bude bavit a jestli mi to půjde. Nakonec jsem tam zůstal sedm let. Takže k základním uměleckým školám mám velmi blízký vztah jak z pohledu studenta, tak i z pohledu pedagoga, proto jsem se do projektu rád zapojil.

S Magdalenou Koženou se ale znáte osobně...

Ano, to je pravda. To je ten druhý důvod, proč jsem se přidal k jejímu nadačnímu fondu. Náš vztah je takový kolegiálně přátelský. Zároveň je to ale dáma, která se neustále snaží v České republice pozitivně působit na širší kulturní a hudební podvědomí. A když přišla s nápadem, že bude podporovat "zušky", potěšilo mě, že mě oslovila.

Jaké jsou cíle projektu ZUŠ Open?

Cílů je hned několik, ale primárně se snažíme zviditelnit práci a aktivity uměleckých škol v rámci celé republiky.

Znamená to, že systém fungování "zušek" potřebuje vylepšit?

Ne, to si nemyslím. Základní umělecké školy fungují podle mého názoru velmi dobře. Jsou považovány dokonce za výjimečné ve světovém kontextu.

Jak to myslíte?

Když vyrazíte do zahraničí a pojedete například do Rakouska, Francie či Polska, nic podobného, jako je ZUŠ, tam nenajdete. Fungují tam různé zájmové kroužky, takže dítě, které chce začít chodit na nějaký umělecký obor, přihlásí rodiče do kroužku. Nemá to status školy jako u nás, kde dítě dostane vysvědčení a dosáhne určitého stupně uměleckého vzdělání, který škola garantuje. To v zájmovém kroužku pochopitelně není možné.

Jaká je podle vás jejich úroveň?

Myslím, že profesionální úroveň ZUŠ je výborná. Musíme si však uvědomit, že poslání a působnost "zušek" je širší. Na jednu stranu vychovávají budoucí profesionální umělce, kteří se uplatní v divadlech, orchestrech, baletních souborech nebo jako výtvarníci. Mezi všemi takovými lidmi vždy objevíte absolventy základních uměleckých škol. Na druhou stranu také ale vychovávají budoucí posluchače koncertů, divadelních představení či návštěvníky uměleckých galerií. Připravují tedy budoucí špičkové profesionály i jejich publikum a přirozeně zvedají kulturní povědomí lidí.

V dnešní době u dětí ale spíše vedou jiné zájmy, zejména počítačové hry a internet. Myslíte si, že i nyní jsou základní umělecké školy populární?

Abych pravdu řekl, nezkoumal jsem žádné statistiky. Myslím si ale, že zájem je o ně stále velký. Je to ale hodně individuální, protože také záleží na tom, jak se základní umělecké školy prezentují. Je přirozené, že jsou školy, které dokážou přitáhnout hodně dětí, jiné naopak méně. Záleží také hodně na regionu, kde se vyskytují. Sám mám doma dva syny - jednomu je 11 a druhému 14 let a oba do ZUŠ chodí, což ovšem nevylučuje jiné jejich záliby, jako je fotbal nebo zmíněné počítače. Záleží hodně na tom, jak se jejich čas rozdělí. Nemyslím si, že je nutné něco zakazovat, spíš dbát na to, aby zájmy dětí byly širší a nezůstaly jen u jediné věci.

Jak k tomuto projektu přistupují ředitelé základních uměleckých škol?

Velmi kladně. Abych řekl pravdu, pro nás byla odezva naprosto nečekaná. Na začátku jsme si říkali, že když je v Česku 489 ZUŠ a přihlásí se jich alespoň sto, bude to fajn. Nakonec se jich ale přihlásilo neuvěřitelných 355 a to jsme skutečně nečekali.

Budete i nadále pokračovat v podpoře ZUŠ Open i v dalších ročnících?

Ano, určitě. Když jsem se do projektu zapojil, tak to bylo s úmyslem setrvat v něm co nejdéle. Každý projekt, který má mít nějaký smysl, musí fungovat alespoň pět až deset let, aby zanechal nějakou stopu. Tohle bereme jako začátek a máme radost, že bude v tak velkém stylu díky množství škol, které se do něj zapojily.