Mexický tenorista Roland Villazón zazpívá 20. června ve Španělském sále Pražského hradu na benefičním koncertu pro organizaci Zdravotní klaun. Charismatický pěvec, který je mezinárodním ambasadorem organizace Red Noses Clowndoctors, vystoupí v programu složeném ze skladeb slavných i méně známých španělských, katalánských, argentinských a mexických skladatelů. Villazóna doprovodí kanadská klavíristka Carrie-Ann Mathesonová. Informovala o tom ředitelka organizace Zdravotní klaun Kateřina Slámová Kubešová.
Na koncertu zazní díla Manuela de Fally, Federica Pompoua, Fernanda Obradorse, Carlose Gustavina, Silvestre Revueltase i výběr latinskoamerických písní.
"Zdravotní klauni jsou jedna velká rodina, pozvání do Prahy jsem proto přijal rád. Mám dobré zkušenosti s předchozími vystoupeními ve vašem krásném městě," uvedl Villazón, který v Praze zazpíval poprvé v roce 2005.
Dr. Rollo, jak zní klaunské jméno známého operního pěvce, býval aktivním zdravotním klaunem v Mexiku, ještě před tím, než se stal hvězdou světových pódií. "Oni dokážou přeměnit slzy ve smích. Vnášejí do nemocničních pokojů štěstí a barevnost. Jak jen to je možné, doprovázím je na jejich návštěvách po nemocnicích a znovu a znovu se stávám svědkem toho, jak skvělou práci dělají," uvedl Villazón.
Členem hnutí Red Noses Clowndoctors se pěvec stal před deseti lety. Zdravotní klaun musí mít podle něj kreativitu a empatii pro práci v nemocnici. "Klaun bez srdce je klaun bez vzájemného napojení. Velmi důležitý je trénink. Aby klaun přinesl štěstí a radost dalším, musí tomu dát veškerou energii, spolupracovat s rodiči a doktory. Být klaunem není nic snadného," podotkl Villazón.
Nezisková organizace Zdravotní klaun, které je věnován výtěžek z koncertu, působí od roku 2001. Sdružuje 86 profesionálních klaunů, kteří navštěvují 71 zdravotnických zařízení.
Jako vítěz vyhledávané soutěže Operalia Plácida Dominga v roce 1999 vstoupil Villazón úspěšně na mezinárodní operní scénu. Jeho evropským debutem byla role rytíře Des Grieux v Massenetově Manon, kterou zpíval ještě téhož roku v Janově. Brzy poté následovaly debuty ve dvou operních domech, které se staly jeho domovskými scénami - Pařížské národní opeře a Berlínské státní opeře.
