Ryzí nostalgie
Na Chaozz přišli ti, kdo v 90. letech sami na koncert ještě nemohli

Při finále comebackového turné Ale už, na kterém se Chaozz po šestnácti letech dali dohromady, nostalgie zastínila hudební zážitek. Plný sál odpustil kapele i to, co by si jiní dovolit nemohli.

Začátek show lehce skřípal, Chaozz rapovali jen do zvuku gramofonů DJe Mara a trochu se prali s ozvučením haly. Na druhou (a delší) půli je ale naštěstí posílila živá kapela a úroveň show se zvedla z prachu usazeném v drážkách starých vinylových desek. Elektrická kytara, basa, bicí, klávesy a sampler hrály málo a precizně, přesně tak, jak je v hip hopu třeba. Příjemný funky odpich dostaly i skladby, jejichž slova znali jen opravdoví fanoušci. Došlo i na zvukově ostřejší pasáže, které v kombinaci s projekcí zvednuté pěsti na obří obrazovce mohly evokovat Prophets of the Rage, současné pohrobky Rage Against the Machine. Jako by se Chaozz snad byli podívat na "kytarovou" show Marpa, který triumfoval v O₂ Areně v půli května.

Pro lepší pocit z večera bylo třeba přistoupit na jedno pravidlo: nešlo o hudební zážitek, ale o cestu proti toku času a koncertní verze hitů, o kterých si všichni mysleli, že z pódia už nezazní. Jako dokonalá esence let minulých působil především raper Fugaz oděn do bílých lacláčů s vyšívaným logem Chaozz (v nabídce merchandise nebyly) a pronikavě žlutých tenisek, jimž z pat sršely ohně. Jako by přiletěl z devadesátek tak rychle, že se ani nestačil převléknout.

Bylo vidět, že BA2S a Rusty berou návrat zodpovědně a s pokorou, nejjistěji ale působil Adam Svatoš, který v dobách Chaozzu vystupoval pod aliasem Deph, dnes si říká Kato. Ne že by ostatní měli trému nebo zapomínali texty, Svatoš je ale díky úspěšnému projektu Prago Union na pódiu jako doma a dokáže se po něm pohybovat s absolutní lehkostí a bez jakékoliv křeče. A právě bezstarostnost je jednou z nejdůležitějších esencí kouzla Chaozzu.

Ti už v dobách své největší slávy oslovovali hlavně publikum mladší, než byli oni sami (což je dnes v hip hopu snad nepsaným pravidlem), a do Fóra Karlín tak dorazila rozmanitá masa lidí. Většinu z nich v 90. letech rodiče nepustili na koncert a své hrdiny viděli v premiéře. Zároveň si za ta léta vytříbili hudební vkus jinde, takže jste mohli potkávat lidi v trikách metalových nebo hardcoreových kapel. K typickému hiphopovému davu mělo osazenstvo Fora Karlín daleko.

Večer gradoval a Chaozz v přídavku představili novinku Průvan, jež by ale s klidem mohla vyjít před těmi šestnácti lety a nikdo by si ničeho nevšiml. Tady ale platí, že ne vše je třeba měnit. Nejsilnějším momentem večera ale byly závěrečné Vodopády a rozněžnělá hala dokázala, že jejich kouzlo čas nepodemlel. Naprostý úlet přišel v závěru, když Fugaz, jemuž se opravdu nechtělo z pódia, spustil cirka desetiminutovou improvizaci. Na chvíli ho "doprovodil" i Deph za bicími, a přestože by se každá jiná kapela při podobné činnosti dočkala vypískání z pódia, publikum tahle bezprostřednost bavila.

Chaozz si vystačili bez ohňostrojů a velkých efektů. Návrat na velké pódium si kapela užila, o dojatém diváctvu mluvit netřeba. Přes to všechno ale nic nenaznačovalo, že by se Chaozz dokázali kreativně zorientovat v současném hip hipu, přitom kouzlo nostalgie vyvane brzy. Kapelu čeká ještě několik letních festivalů, pak by možná nebylo od věci ji na pár let zase uložit k ledu.