Na letošním ročníku přehlídky Akropolis Multimediale, která se koná v pražském Paláci Akropolis ve dnech 29. a 30. října, vystoupí i populární hanspaulská skupina Tata Bojs. O pozadí neobvyklé akce i současnosti kapely pohovořil s TÝDNEM zpěvák, bubeník a výtvarník Milan Cais.
S Tata Bojs budete jedním z pilířů Akropolis Multimediale. Co je to vlastně přesně za akci?
Pilíře budou přesně dva - my a Cartonnage, takže to bylo skoro přesně. Budeme jedním ze dvou pilířů... Festival Akropolis Multimediale se letos koná poprvé. Ale v minulých letech několikrát proběhla přehlídka Enter Multimediale, kterou pořádal CIANT (Mezinárodní centrum pro umění a nové technologie v Praze - pozn. red.). Pavel Smetana, který byl iniciátorem, působí částečně ve Francii, kde přednáší, a částečně u nás a primárně vše zaměřil na tzv. nová média. Pochopitelně zná spoustu lidí, kteří se tím zabývají, a ten festival si kladl za cíl sem ty lidi dostat, aby tu dělali workshopy a různé performance. Já jsem se dostal už k prvnímu ročníku, který před lety proběhl přímo na Pražském hradě, vystavoval jsem tam tenkrát svou diplomovou práci na AVU a i jsme tam s Tata Bojs hráli. V dalších letech se to přesunulo na Žižkov, kde CIANT sídlí a kde festival probíhal převážně v Akropoli, na žižkovském vysílači a v Památníku Vítkov. Pak to celé skončilo.
Proč tedy letos jen Akropolis?
Nevím, zřejmě už chybí finanční prostředky to dělat v tom původní velkém rozsahu nebo energie. Takže se to zúžilo na Palác Akropolis a fokus se zaměřuje více na použití nových technologií ve spojitosti s hudbou. Produkčně to zajišťují lidé z Akropole. Proto také Akropolis Multimediale.
Jak to tedy celé bude probíhat?
Vše začne v pátek naším koncertem, v sobotu pak budou hrát i Cartonnage a od 11 do cca 14 hodin budou probíhat v hlavním sále různé workshopy a další program, který bude pokračovat i po koncertě. Jednoho workshopu se budu i já přímo účastnit.
Předpokládám ale, že když jste s Tata Bojs dostali nabídku hrát zrovna na této akci, že to nebude úplně obyčejný koncert?
Hlavně šlo asi o nápad, jak s tím večerem naložíme. Organizátoři mi i nabízeli, jestli tam nechci mít nějaké své instalace, ale já jsem se rozhodl se soustředit na ten večerní koncert a pojmout ho spíš jako performanci. Samozřejmě budeme hrát písničky, ale ten večer by měl být založený na propojení naší hudby, tance a různých typů projekcí. Taková hudebně-tanečně-vizuální podívaná. Samozřejmě jsme tomu i uzpůsobili setlist. Dojde i na písně prastaré a na koncertech dlouho nehrané.
Prozradíte, na co se tedy konkrétně návštěvníci mohou těšit?
Rád bych se vrátil k některým vydařeným momentům z Nanotour. Měl by zaznít třeba Nový nanopilot, Tomášovi, Pan Tečka a možná i Léčitel s přednatočeným Jiřím Schmitzerem.
A co ta vizuální stránka? Vy jste přece sami v minulosti dělávali multimediální večery Tašou, které měly velký úspěch...
Bude to takové vizuální "best of" z věcí, které se nám za ta léta nashromáždily. Budou tam třeba projekce z Nanotour, část Barevné hudby z turné ke Kluci kde ste? a podobně. Obsluhu vizuálního mixu bude mít na starosti VJ Clad, který také určitě použije zařízení, kterému já říkám "dotyková deska". V reálném čase za pomoci předmětů, které na tu desku položí, může ovlivňovat projekce na plátně a může reagovat přímo na rytmické změny v hudbě. A navíc tam bude balet.
Balet na hudbu Tata Bojs?
To bude jedna z hlavních vizuálních složek večera. Scéna bude čistá, minimalistická. Dokonce tak, že na ní skoro nic nebude. Chtěli jsme, aby návštěvník, který vstoupí do sálu, byl v prvním okamžiku překvapený, že je něco divně. Takže pódium bude úplně čisté, bez nástrojů, bude tam jen povrch pro tanečníky a jeden objekt jednoduchého tvaru. Celý program jsme nazvali TA TA TANEC aneb Tata Bojs pod pódiem. Skutečně budeme hrát pod pódiem. Vlastně budeme jakoby v orchestřišti o schod níž, ale pořád dobře viditelní.
Ale byla řeč o baletu. Tančit bude kdo?
To těleso se jmenuje Dekkadancers. S jejich šéfem Tomášem Rychetským se známe od roku 2004. Tehdy vzniklo představení v divadle Ponec s názvem Nanopicture na motivy našeho Nanoalba. Nás pozvali až na premiéru. Mě na tom nadchlo to, že si někdo vůbec dal tu práci, udělat choreografii na víc jak hodinu dlouhý kus. Navíc tam naše hudba byla nakombinovaná s Nine Inch Nails. Takže nyní v Akropoli budou i kousky z toho, plus nějaké nové věci.
Původně jste také na letošní podzim slibovali nové album. Jak to s ním vypadá?
Vydání jsme posunuli na jaro 2011. My v podstatě na té desce pracujeme už skoro dva roky s takovými většími přestávkami. Ale nějak se nám v poslední době moc nedaří skloubit náš čas. Dřív, když jsme neměli rodiny, to všechno šlo nějak snáz. Teď jsme rádi, když se sejdeme na tři dny. Nedávno jsme si domluvili pražské soustředění, které jsem musel týden před začátkem zrušit, protože jsem byl s dcerou Evelínou tři týdny v nemocnici... Deska je ve stadiu asi třiceti rozdělaných písniček. Z těch jsme vyselektovali dvanáct nápadů, na kterých chceme dále pracovat. Máme k nim už i nějaké texty, které ale nejsou ještě úplně dotažené.
A mají od vás posluchači očekávat tradiční písničkovou desku, jakou byli Kluci kde ste?, a nebo spíš zas něco koncepčního ve stylu Nanoalba?
Nebude to vyloženě koncepční album. Ale vylupuje se nám tam možná takové jedno zajímavé téma - i když písničky jsou různorodé a každá je o něčem jiném. Zaujala nás myšlenka opakovaní sebe sama v hudbě a k přístupu k jejímu skládání. S tímhle tématem bychom si rádi trochu po našem pohráli. Vykrádání sebe sama nemusí být vždycky špatné. Když se s tím záměrně pracuje, může se z toho stát pozitivum. Písničky na nové desce budou mít rozhodně kratší stopáž a líbilo by se mi, kdyby znělo zase o trochu více elektronicky než Kluci kde ste?. Nějaké základy demáčů vznikaly u mě doma v počítači ve velmi omezených podmínkách, což hodně určuje jejich zvuk a ten se nám celkem zalíbil.
Takže podobný princip, na jakém vznikla skladba pro sampler For Semafor?
Ano, to je vlastně stejné období. Měl jsem půjčenou baskytaru od Mardoši a od Vládíka kytaru a hodně jsem střihal, protože na ně hrát neumím. Ale ta písnička pro sampler For Semafor je hodně jemňoučká, tohle bude doufám mnohem větší nářez.
Také teď probíhá tvá výstava, která je prý s tou deskou spojená?
To je jen malá, komorní výstava dvanácti akvarelů a jednoho objektu v pražské Galerii Milenium u Malostranského náměstí. Bude tam do konce října. Ty kresby se přímo vztahují právě ke zmíněným dvanácti demáčům našich nových skladeb. Takové vizuální opisy mého pocitu z daného nápadu. Říkám tomu "vizuální demáče hudebních demáčů". Byla to hodně impulzivní, zábavná a rychlá práce. Vždycky jsem si pustil tu nahrávku a za deset minut udělal kresbu. Vznikalo to v období, kdy jsem byl dlouho doma nemocný. Doufám, že to na těch kresbách není znát.
To vlastně bylo po té medializované nehodě na motorce. Už je prodaná?
Ještě ne. Původně ji chtěl koupit Roman Holý, ale pak si to nějak rozmyslel. Načež mi zavolal Matěj Ruppert, že by si ji vzal, ale teď se zas nějak neozývá. Možná že mi příští týden cinkne Tonya Graves...
