Natalie Imbruglia ví o chytlavosti vše

Láska, rozchody, rozverné večírky a hezké melodie. Australská diva umí pobavit oddechovým popem a ačkoliv, kulantně řečeno, nezatěžuje intelekt posluchače, rozhodně „není blbá".

Čtvrté řadové album Come To Life pokračuje v tom, co umí původem australská, v Londýně žijící zpěvačka, herečka a modelka Natalie Imbruglia nejlépe. Vybírat si šikovné spolupracovníky a s jejich pomocí oblékat líbivý pop do rafinovaných, ale neurážejících barevných kombinací.

Netřeba připomínat, že již v dobách debutu Left Of The Middle (1997) a hitu Torn se Natalii vyplatila spolupráce s Philem Thornalleym (mj. ex-The Cure) a kombinace posluchačské přístupnosti s lehkým dotekem „nezávislosti". Tentokrát se o „indie-rockové" inspirace postarali například Coldplay.

Schůzka profesionálů

Hned v případě Want, prvního singlu nové desky, iniciovala Natalie vskutku zajímavé spoluautorství. Píseň spolu s ní napsali Chris Martin z Coldplay, frontman Silverchair a někdejší Nataliin manžel i spolupracovník Daniel Paul Johns (nenechejte se zmást jeho pseudonymem Kat Kourtney) a skotský muzikant a hitmaker Gary Clark (kdysi hrával s King L či Transister). Skladby Fun a Lucas jsou celé z pera Coldplay. Píseň Lucas vypadla z alba Coldplay Viva la Vida Or Death And All His Friends a Natalii vydařený „odpadek" sedl velmi dobře.

Píseň Lucas „podědila" od Coldplay i legendárního producenta Briana Ena (U2, Roxy Music, David Bowie). Pod další skladby se podepsala celá řada producentských es, například Ben Hillier (Depeche Mode, Blur, Elbow, s Natalií pracoval i na předchozí desce), Ken Nelson (Badly Drawn Boy, Feeder, Coldplay), Alain Johannes (Chris Cornell, Queens Of The Stone Age...) či Dave McCracken (The Stone Roses). Za mixážním pultem seděl například Michael Brauer, jehož služeb využívali i Rolling Stones, Bob Dylan či, jak jinak, Coldplay.

Uvedený výčet jmen je zárukou naprosté profesionality. Však přípravy desky zabraly téměř čtyři roky. Ale přemíra producentských kohoutů na jednom disku má logickou stinnou stránku. Možná je těch barev až příliš. Od rockově odpichové My God, přes klenuté pop songy jako Twenty, dancefloorový singl Want či další taneční kousek s archaickými syntezátory Cameo až po baladu s akustickou kytarou Scars.

Natalie pro každého?

Kdyby se Natalie držela jen linie zdařilých rockovějších skladeb jako My God či Lukas, mohlo vzniknout méně roztěkané, jako celek silnější album. Takhle vyniknou spíše jednotlivosti, které mohou zasáhnout širší posluchačské spektrum. Jenže taneční nálady jako Want či Cameo mohou odradit „pečlivější posluchače", podobně jako závěrečný popěvek Wild About It, jehož melodie brzy začne působit vlezle. Právě tyto písně se však budou hrát nejvíc díky radio-friendly schopnosti zaujmout na první poslech a představu o desce poněkud zkreslí.

Ale i když Natalie občas nabídne písničku poněkud plytkou, dokáže ji podat odzbrojujícím způsobem. V rámci popové škatulky, kde je chytlavost ctností, patří Come To Life k tomu lepšímu a „opravdovějšímu" ze současné produkce.

Natalie Imbruglia: Come To Life, Malabar Records/Island/Universal Music, 38:13 min.

Foto: Universal Music