Výlety do neprozkoumaných oblastí jsou zábavné i poučné. Vracet se k tomu, co (nejen posluchačsky) dobře znáte, je sice příjemné, ale nové cesty i otevřené dveře se tak objevují jen ztuha. A pozor - nikdy není pozdě!
Ventolin: Totem (BumBum Satori)
http://ventolin1.bandcamp.com/
David Doubek aka Ventolin (nebo také DJ Ventolin) je polovina dua Kazety. Zatímco tam vedle všemožné elektroniky obsluhuje hlavně kytaru, a zůstává vedle klávesistky a zpěvačky Johany Švarcové "tím nenápadnějším", na svém prvním sólovém albu, popustil uzdu všem vášním. Podobně jako spřátelení Midi Lidi, se kterými jel k albu turné, se nenechal omezit jakýmikoli mantinely konvencí a zaručenými pravidly, "jak to správně dělat", a výsledkem je nahrávka, která si žije tak trochu mimo trendy a čas, ale o to víc je svá.
Převážně elektronické album se vůbec netají libováním si v archaismech a analogových zvucích historických mašinek. A stejně jako u domovských Kazet je doplňují české texty, použité ovšem ještě minimalističtějším způsobem. Zdůrazňují tak ducha hravosti a zároveň působí kontrastně k vážným polohám - právě skutečnost, že se vše nenese ani v duchu čistě rozverném ani v poloze pokusu o čistou serióznost, ale oba póly se prolínají, dodává albu na nadhledu, ale i originalitě, s jakou stojí výše než mnohé nahrávky kolegů s progresivnějšími ambicemi.
Vzhledem k jeho Djské zkušenosti je z Ventolinovy nahrávky patrná zkušenost s citem pro melodie i pro to, kde vše "shodit" použitím těch nejotřepanějších zvuků. A pod rouškou tanečnosti a nezávaznosti se z ní vylupují vážné osobní, až intimní zážitky, zpracované navzdory technologii do osobitých písniček. Není tak divu, že do kompletu dobře zapadá i coververze skladby Bobřík strachu legendárních tuzemských rockerů Dunaj, původně vzniklá pro kompilaci vzdávající hold brněnské scéně osmdesátých let.
Sympatické přihlášení se k taneční hudbě bez toho, že by došlo na laciné "tuctucání", dotažený koncept (vedle absence počítače použití historických hudebních nástrojů a vedle dnes již definitivně navráceného vinylu část nákladu na klasických kazetách) a určitá suverénnost celého kompletu dělají z Totemu desku, která se sice sotva objeví na čelních pozicích ve výročních žebříčcích, ale ke které se všichni ti, pro které je určena, rádi i s odstupem budou vracet.
Ink Midget: Re - Leave (Exitab)
http://soundcloud.com/inkmidget/sets/ink-midget-re-leave
Ink Midget patří na slovenské elektronické scéně k tomu nejzajímavějšímu a zároveň 
nejprogresivnějšímu. Na aktuálním albu se definitivně osamostatnil od svého někdejšího spolupracovníka Pjoniho (o tom, že nejde o rozchod ve zlém svědčí jeho hostování v jedné ze skladeb), který si svůj sólový debut odbyl už před několika měsíci. Jde opět o přesahovou záležitost, kterou ocení nejen ti striktně zaměření jen na elektronickou scénu, ale i všichni, kteří v ní nemusí být doma, ale zajímá je otevřený a experimentující přístup. (což je případ pisatele těchto řádků).
Podivuhodná mozaika konkrétních tónů nástrojů i počítače se šumy, samply přírodních zvuků a jen těžko identifikovatelným hlukem, se slévá do pozoruhodného tvaru, ve kterém probleskují nenápadné melodie stejně, jako důrazný rytmický atak. Humor a nadhled tu zastupuje soustředěnost, koncentrace nápadů a dotažené zvukové provedení. Z celé nahrávky dýchá jakási zlověstnost, před kterou je potřeba se mít na pozoru, temnota zahánějící naději, a vůbec tak nepřekvapí, že druhým z hostů je tu Sifon z WWW.
Právě z obou kooperačních skladeb je ale patrný jediný "háček" alba: že totiž instrumentální pasáže i přes bohaté a pestré kaskády zvuků vedle těch, kde se objeví text působí neúplně a jsou jimi odsunuty na vedlejší kolej. Magie zde totiž dosahuje mnohem vyššího levelu a přesvědčivosti. Ani v nejmenším to ale neznamená, že by po zbytek času nebylo co poslouchat.
Re-Leave je album s výtečnou atmosférou, které tu překvapí triphopovou zasněností či ambientním pohlazením a jinde zas až agresivními zvukovými surovostmi. Takový orientační nikoli běh, ale příjemná procházka zvukovým lesem. Technika tu s lidským prvkem není v souboji, ale v přirozené koexistenci. Poetiku obstarávají nejen názvy skladeb, ale kontrasty zvukomalby, a tak po zbytek času se stačí jen rozhlížet a udiveně či nadšeně naslouchat. Je čemu.
