Nevzpomínám si, že by se v posledních letech už v půlce ledna objevilo album, o kterém se dá říci, že bude v daném roce poměrně obtížně hledat konkurenci. A nemluví tu pýcha lačného recenzenta, který pro samé nadšení ztrácí soudnost, nýbrž pevné přesvědčení. Řeč dnes bude především o novém albu tria Animal Collective.
Avantgardní americká trojice na své novince promyšleně vyskládala všechny dosavadní inspirace do delirického kaleidoskopu, který je stejnou měrou chytlavý jako experimentální.
Pánové Avey Tare, Geologist a Panda Bear aka Animal Collective už leccos naznačili svým loňským EP Water Curses, na němž jasně demonstrovali svůj odklon od dřívějších freak-folkových postupů a na kost ohlodaného zvuku směrem k bohatému a elektronikou prodchnutému soundu, který i v rámci pestré alternativní scény působí jako zjevení.
(Tady mi odpusťte sebestřednou promotérskou reminiscenci: návštěvníci festivalu Stimul si patrně vzpomenou na jejich podzimní pražské vystoupení v Arše, kde Animals dostáli pověsti skupiny, která hraje na koncertech zásadně hudbu z příštího, ještě nevydaného opusu. Nerad to přiznávám, ale byl jsem tehdy z toho tanečního třeštění vlastně trochu v rozpacích...)
Elektropopová šelma nového druhu
Každopádně z desky zní ta hudba božsky. Harmonické postupy jak od Beach Boys se na jejich devátém albu odpařují z psychedelického nálevu kytar, elektroniky a samplů, hymnické nápěvy dosud neobjevených západoafrických kmenů se taví v kotli složeném z prvků ravu, minimal techna a dubu. "You dance", šeptá se trefně hned na začátku alba. A opravdu: Animals vypustili z klece zábavnou, hýřivě melodickou a zvukově nablýskanou elektropopovou šelmu nového druhu, jejíž podoba zprvu překvapí, aby se následně trvale zahryzla do paměti (od opojné pouťovosti In the Flowers po tribal-rituál Brother Sport). Hudební bakchanálie nového milénia.
Merriweather Post Pavilion bude myslím dlouho vzdorovat opotřebování, neboť je vrcholem syntetických snah kapely, která průběžně zachycuje, komentuje a mění tvář jedné pestré hudební dekády. Je to materiál, který momentálně nemohl natočit nikdo jiný; jediným zřetelnějším blížencem téhle desky zůstává předloňská sólovka Person Pitch od zakládajícího člena Animal Collective, jenž si říká Panda Bear.
I při vědomí abstraktnosti zvolených slov: tahle euforická muzika je neochočitelná, úplná, absolutní.
| TIP NAVÍC |
Poslední a dosud nejlepší album švédského klavírního tria, dokončené těsně před tragickou smrtí jeho lídra (před riziky adrenalinového potápění leukocyty bohužel nechrání), opět posouvá hranice experimentů v oblasti elektroakustického jazzu. Slavná formace na něm nabízí jemnou elegičnost i rockové nasazení, repetitivní ambientní momenty i drsné elektronické distorze: dynamické kompozice jsou výsledkem dvoudenního jamování a improvizací ve studiu v Sydney. Nadmíru přesvědčivé sbohem. |
Esbjörn Svensson Trio: Leucocyte (Emarcy)
Autor je redaktor časopisu Cinepur a dramaturg festivalu Stimul.
