V prvním z pravidelných zápisníků, jejichž náplní budou jak upoutávky na hudební novinky či koncerty, tak i subjektivní tipy a letmé mimožánrové přesahy, se zaměříme na aktuální nahrávku britských veteránů Oasis, albový návrat soundtrackového krále Davida Holmese a jednu obsesivní ženu s kytarou.
Dvaatřicetiletá, nespavostí trpící newyorčanka Marnie Sternová, jejíž debut In Advance of Broken Arm loni vzbudil velmi příznivé reakce kritiky, je nevypočitatelná dáma: charakterizuje ji technicky náročná hra na kytaru, jež jí ale nebrání v komponování chytlavých indie-rockových písní.
Často vyklepává tóny pravou rukou do hmatníku a je schopná zahrát osm tónů za vteřinu. Repetitivní pop Sternové však neučaroval posluchačům ani showmanskou okázalostí ani velkou invencí, nýbrž jakousi těžko popsatelnou zranitelností.
Obsesivní povahu její hudby ostatně výborně odráží titul nového alba This Is It and I Am It and You Are It and So Is That and He Is It and She Is It and It Is It and That Is That.
Podle prvních recenzí jde o muziku plnou agresivity, neuspořádanosti a tenze, nicméně většina kritiků v narážce na tasemnicovitý titul desky tvrdí, že právě tohle je TO pravé.
Ďábel skrytý v maličkostech
V poslední skladbě svého aktuálního opusu Sternová zpívá, že „ďábel se skrývá v maličkostech". Přestože se s touto podvratnou myšlenkou nelze než ztotožnit, je dobré si občas připomenout, že faleš umí být i velmi sebevědomá a transparentní. Jako příklad nám může posloužit nové CD britských Oasis. Mistři okázalé rockové arogance - v čele s neandertálskými bratry Gallagherovými - na desce Dig Out Your Soul sázejí na ještě větší porci manýrismu než obvykle.
Sem tam je z toho sice solidní stadionový hymnus, převládá však pocit lehké trapnosti z hudebního rabování sebe sama. Jako by (si) Oasis chtěli za každou cenu dokázat, že dělají „hudbu s koulema".
Možná už by se mohli vykašlat na své stále stejnější muzicírování a založit si třeba pořad o vaření (viz kulinářské úspěchy rapera Coolia). Jejich narcistní osobnosti by mohla uchlácholit například Varlatová kuchařka, čerstvá elektronická kniha z dílny srbského kuchaře Ljubomira Eroviče (ke stažení ZDE).
Titul, obsahující instruktážní video, v němž se mj. dozvíte, jak varlata nejlépe stáhnout z kůže a nasekat, by možná mohl sloužit nejen jim, ale také mnohým afektovaným zpěvákům a kytarovým efébům k překonání kastrační úzkosti. "Nejchutnější varlata mají podle mého býci, hřebci a pštrosi. Všechna varlata se dají jíst, tedy kromě lidských," píše Erovič, kuchařský samouk a zároveň organizátor Světového šampionátu v přípravě varlat, který se v Srbsku koná od roku 2004. Pokud by se mu podařilo usmlouvat s Oasis na této bohulibé akci adekvátně pompézní vystoupení, šlo by nepochybně o nejvíc vzrušující událost kolem této kapely za posledních deset let.
| Tip na tento týden |
Novinka irského DJe, skladatele a vyhledávaného tvůrce filmové hudby (trilogie Dannyho parťáci) má v sobě mnoho očekávatelné nostalgie, euforických shoegazových a popových reminiscencí, ale také překvapivý osobní akcent.
Na svém prvním sólovém album po osmi letech se Holmes nezaštiťuje žádným vizuálním konceptem, étericky pozpěvuje a nabízí vyrovnaný desetiskladbový „soundtrack" k vlastnímu dospívání v rozbouřeném Belfastu. |


David Holmes: The Holy Picture (Universal 2008)







