Indie-rocková čtveřice No Distance Paradise je jedním z čerstvých jmen poslední doby. Před časem na sebe úspěšně upozornili společnou šňůrou s respektovanými Sunshine, na sklonku jara jim vyšlo debutové album Challenge Gravity v pozoruhodném dřevěném obalu. Za kapelu odpovídali zpěvák a kytarista Marcel, řečený "Máca" a kytarista i klávesista v jedné osobě Martin.
Jste z Olomouce. Berete to jako handicap?
Martin: I když to není metropole, je to pro nás domácí prostředí, atmosféra na koncertech je tam vždycky skvělá a máme už tam poměrně dobré zázemí fanoušků. Hodně se na koncerty v Olomouci těším, někdy i víc než na hraní jinde.
Marcel: Rozhodně to, že jsme z Olomouce, nepovažuji za nevýhodu. Spíš naopak: Od začátku víme, že musíme makat, zatímco kapely z velkých center na to dost často přijdou až časem, protože nejdříve je nic nenutí. A tvrzení, že je někdo na tom hůř, protože není z Prahy je navíc většinou jen alibi.
Často se lze setkávat s tím, že mladé nezávislé kapely, mezi které se počítáte, nezajímá mediální ohlas. Vás třeba hrávají na Radiu 1, Expresu či Radiu Wave. Je to pro vás důležité? Máte potřebu zviditelnění - jak zpívala Mňága a Žďorp - "zkoušet se prokopat ven"?
Martin: Není to primární věc na kterou bychom mysleli. Nedovedu si představit, že bych přišel do zkušebny a dělal písničku proto, aby ji hrála rádia. Ale určitě to k hraní patří a jsme vděční, když se to podaří.
Marcel: A třeba Radio 1 navíc není nic, za co bychom se mohli stydět. To je spíš velké ocenění.
A kdyby vás například oslovil s žádostí o rozhovor bulvár?
Martin: U nás to funguje demokraticky. Takže by to byla věc zvážení a dohody. Bavili bychom se o tom, jestli nám to něco může přinést, a co by to naopak mohlo negativně způsobit. Rozhodně bychom neřekli okamžitě ne.
Komercionalizace se nebojíte?
Martin: Věčná Cobainovská otázka. Asi záleží na míře. Za sebe můžu říci, že bych nechtěl hrát, jen protože je potřeba vydělat peníze. Ale třeba sponzoringu v rozumných mezích bych se nebál. Ostatně i na cédéčku máme logo naší university, která nás podporuje.
Vaše album je velmi žánrově různorodé. To vyplynulo, nebo o to záměrně usilujete?
Martin: Ano, rozhodně to není žánrově čisté.
Marcel: Je to důsledek faktu, že všichni posloucháme různou muziku. Spoustu interpretů máme rádi všichni, ale každý pocházíme z jiného prostředí. A ano, myslím, že to je záměr - rozhodně bych nerad, aby se nám stalo, že někdo bude říkat třeba "Ti hrají jako Placebo" - i když je mám rád.
Máte stanovené hranice? Kam žánrově už ne?
Marcel: Ty hodně určuje Martin. Hraje skvěle na klavír, studuje muzikologii, takže mu nečiní problém se inspirovat v klasické hudbě, ale zároveň má za sebou určité metal-corové období. Rytmika je rocková, a já jsem ten, kdo do toho vnáší ten pop. Nebojím se toho, myslím, že melodie jsou důležité. Ale vždy pod tím melodickým musí být i prostor pro to ostatní.
Martin: Já mám rád i jazz a nikdo z nás asi nemá nic proti blues, ale dominantní základ je současná angloamerická kytarová scéna.
Považujete se za ambiciózní? Zúčastnili jste se soutěže RGM Space Live, jako producenta jste oslovili Dušana Neuwertha, což rozhodně není žádný začátečník...
Marcel: Snažíme se věci dělat co nejlépe. Tvrdě makat, a v případě toho cédéčka dát tomu závěrečnou tečku, super zvuk, protože bez něj to dnes nejde. To znamená mít člověka, který tomu rozumí, a umí ho udělat.
Bylo těžké se s ním dohodnout? A souviselo s tím to, že jste jeli turné se Sunshine, kterým také dělal poslední album?
Martin: Rozhodně. Ale zase kdyby se mu to nelíbilo, tak by asi do toho nešel. Vybírá si.
Marcel: Dušana znám dlouho a ty desky, které dělal, zkrátka fungují. Navíc jsme si myslím sedli po lidské stránce. On se nesnaží do toho tlačit své myšlenky, ale dostat co nejvíce z toho interpreta.
Martin: Byla to velká zkušenost. Neřeší se hodiny, pracuje se na maximum. Člověk to zahraje napoprvé a je spokojený a Dušan se usměje a řekne: "Tak ještě dvacetkrát a bude to ono."
Dopřáli jste si krásné výtvarné ztvárnění obalu v podobě dřevěných kotoučků, mezi které jste umístili cd. Kdo s tím netypickým nápadem přišel?
Martin: Vlastně až zpětně si uvědomuji, jak je ten obal netuctový a výjimečný, a jak je to skvělé, že jsme ten nápad nevzdali.
Marcel: Chtěli jsme to zlomit - kdy jindy už něco podobného udělat, než v případě debutové desky? Měli jsme zkušenost s mladou návrhářkou Lindou Vránovou, známe se z Olomouce. A ona přišla s tímhle nápadem se slovy: "Pojďme to zkusit..." Bylo jasné, že ekonomicky to výhodné nebude, ale jinak ten moment překvapení zafungoval výborně. Rozhodně toho nelitujeme, stálo to za to. Třeba si to někdo koupí jen kvůli tomu, že doma něco podobného ještě nemá.
Martin: Je tam přidaná hodnota. A i ten přírodní materiál je pro nás důležitý.
Mezi řečí jste zmínili, že máte manažerku, teď výtvarnice... Budujete si cílevědomě tým spolupracovníků?
Marcel: Obklopit se dnes těmi správnými lidmi je naprosto zásadní. Když jsme tu kapelu zakládali, tak to nemělo větší cíle, jen nás to bavilo. Ale pokud se z tohoto bodu chce někdo pohnout dál, tak to jinak nejde.
Martin: Je to i o investici. Když do něčeho vkládám energii, tak už se to snažím udělat co nejlépe, se vším všudy.
Do čeho ji ještě investujete?
Martin: Desku jsme vydali na jaře, takže už bylo pozdě na festivaly. Přesto se nám - a považuji to za menší zázrak - podařilo dostat na Rock For People. Byla to skvělá zkušenost - nejen tím, že se tam objevili lidé, které to zaujalo, a že jsme si tam výborně zahráli, měli super zvuk a lidi to bavilo, ale i třeba i tím, že jsme mohli v zákulisí debatovat s ostatními, třeba i velkými hvězdami, a vyměňovat si zkušenosti. To je k nezaplacení. Takže festivaly příští rok pro nás jsou jasný cíl.
Marcel: Teď ale máme rozhodně v plánu co nejdříve udělat klip.
Martin: Máme už dva favority mezi písničkami, ze kterých budeme vybírat, a možná, když se zadaří, budou klipy dva. A na podzim chceme co nejvíce hrát.
