Nové album Boba Dylana: zpověď věčného kočovníka

Starému pardálovi se to zase podařilo. Nečekaným albem Together Through Life s lehkostí navázal na sérii vynikajících desek započatou v roce 1997 titulem Time Out Of Mind. Nebýt Dylan řádný křesťan, čuchal by člověk z té jeho dokonalosti síru.

Přestože hned v první skladbě konstatuje, že „dál už neleží nic“ (Beyond Here Lies Nothin‘), téměř osmašedesátiletý poutník Dylan je pořád ochoten trmácet se světa kraj za dobrou písničkou. Vůbec nepřekvapí, proč jako fotografie na obal desky vybral Davidsonovu "muchlovací“ scénu ze zadního sedadla jedoucího automobilu a Koudelkovy cikánské muzikanty.

Těžký život inspiruje k dobrým písním

Dylanova alba z posledních let jsou možná tak dobrá proto, že písničkář už nic točit nemusí. Ani z důvodů existenčních, ani prestižních. Do studia zamíří jen tehdy, když se mu doopravdy chce. Natáčení desky Together Through Life začalo naprosto nečekaně. Koncem loňského roku Dylan vyhověl přání francouzského režiséra Oliviera Dahana, aby napsal písničku pro jeho road movie My Own Love Song. Jenže Múza mu nedala pokoj a bard krom filmové písničky Life Is Hard (Život je těžkej) vysypal z rukávu hned dalších devět kousků. Zdařilých kousků, prodchnutých atmosférou pohybu, dálek a nejisté budoucnosti.

Zdařilost skladeb nespočívá v nějakém novátorství či třeskuté nápaditosti na první poslech. Ony vlastně znějí zdánlivě obyčejně, jako standardy, ke kterým se můžete okamžitě přidat, jako něco důvěrně známého a přitom nově pojatého. Dokáže někdo jiný než Dylan psát písničky, které jsou standardy ROVNOU?

Dylanova doprovodná kapela zní na posledních albech (Together Through Life nevyjímaje) sehraněji než kdy předtím. Zřejmě proto, že její základ tvoří dlouholetí pódioví partneři, a ne příležitostná studiová sestava. Nad pevnou kostrou se o to víc vyjímá zpestřující hostování Davida Hidalga z kapely Los Lobos, řádícího s akordeonem jak na jižanské tancovačce, či průzračná kytara Mikea Campbella, jinak letitého souputníka Toma Pettyho.

Staromilcovo blues

Hudebně pokračuje Dylan ve svébytném pojetí retra 50. let, v zasvěcené dřevní směsce blues, rockabilly a country, tentokrát řádně šmrncnuté cajunem a dalšími vlivy z mexického pomezí. Podle vlastních slov se písničkář inspiroval zvukem svých oblíbených singlů z produkce legendárních průkopnických firmiček Chess Records (vydávala Howlin‘ Wolfa, Johna Lee Hookera i Chucka Berryho) a Sun (známé deskami Carla Perkinse, Johnnyho Cashe a netřeba připomínat, že právě v Sun poprvé natočili jistého Elvise).

Porcička pro dylanofily

Pro skutečné nadšence připravil Dylan limitovanou edici alba, která obsahuje další CD a DVD. Na CD zařadil epizodu svého rozhlasového pořadu Theme Time Radio Hour, ve kterém pouští a komentuje písně svých oblíbenců a prokazuje hlubokou znalost hudební historie. Tentokrát nalezl 14 písní na téma „Přátelé a sousedi" od tak rozdílných interpretů jako Porter Wagoner & The Wagonmasters a Rolling Stones. Na patnáctiminutovém DVD najdete rozhovor s prvním Dylanovým manažerem Royem Silverem, zbylý ze Scorseseho filmového dokumentu No Direction Home.

Když se to mistrovi hodí do krámu, neváhá citovat cizí práci. Do písně My Wife‘s Home Town například zabudoval klasické blues I Just Want to Make Love to You z pera Willieho Dixona. Vzniklý „autorský mash-up“ přitom nepůsobí nepřirozeně.

Dylan si bez mindráků nechal pomoci i při dokončování textů. Jako jejich spoluautor (byť lze jen těžko poznat zásah cizí ruky) je uveden Dylanův starý známý, básník, textař a písničkář Robert Hunter. Hunter se proslavil především autorskou spoluprací s Grateful Dead. S Dylanem už v minulosti napsal dvě písně pro desku Down In the Groove (1988).

Píše se rok 2009 a Dylan je stále na cestě. Možná před ním už opravdu „neleží nic“, ale možná v dosud bílých místech najde další inspiraci. Každopádně se vyplatí zkusit popojet ještě alespoň o pár mil dál, nebo ne?

Bob Dylan: Together Through Life
Columbia/Sony Music, 45:31

Foto: Sony Music