Kytarový um
Nové písně pro radost. Překvapí Eric Clapton s albem I Still Do?
16.06.2016 20:00 Původní zpráva
Co vlastně čekat od třiadvacátého sólového alba jednoho z největších rockových kytaristů všech dob Erica Claptona? Že bude výtečně zahrané? Nepochybně. Že posune hudební hranice a nabídne něco neslýchaného? Ani v nejmenším. I Still Do je standardní bluesová deska, nic míň, nic víc.
I Still Do. Nebo, jak před časem vtipně zpíval Marek Eben se svými bratry, já na tom dělám, já na tom makám. Pořád. Řeč je o blues, které má Eric Clapton vryté do duše a vpálené pod kůži už nadosmrti. Dokázal to už mnohokrát, stejně jako už nesčetněkrát přesvědčil o svém obrovském kytarovém umu.
Živoucí legenda spojila svou muzikantskou dráhu s kapelami The Yardbirds, Johnem Mayallem a jeho The Bluesbreakers, s fenomenálními Cream, které založil svých nástrojů, baskytaristou Jackem Brucem a bubeníkem Gingerem Bakerem. Hrál s Georgem Harrisonem, s Johnem Lennonem, s Rogerem Watersem a mnoha dalšími. Nebál se popu ani country, složil srdceryvnou píseň Tears In Heaven, která zní ve filmu Rush a k níž se váže tragická smrt Claptonova syna Conora. Jméno Eric Clapton je zkrátka, řečeno matematickou terminologií, axiom. O jeho významu a platnosti se nediskutuje.
Záhadný muzikant
Po tolika letech v hudební branži a deskách ověnčených Grammy a dalšími cenami je jen logické, že jedenasedmdesátiletý kytarista už nemá potřebu se kamkoli a za čímkoli hnát a natáčí alba výhradně pro vlastní radost a potěchu. Přesně taková je novinka I Still Do. Z valné většiny ji tvoří předělávky skladeb z repertoáru starých bluesových mistrů, jako jsou JJ Cale, Robert Johnson, Skip James, Leroy Carr, a dojde i na Boba Dylana. Sám Clapton se autorsky realizoval v pouhých dvou položkách - Spiral a Catch The Blues.
Mocně se také diskutovalo o skladbě I Will Be There, v níž hostuje muzikant skrytý pod přezdívkou Angelo Mysterioso. Tento pseudonym svého času používal George Harrison, takže se spekulovalo, zda Clapton do písně nepoužil jeho archivní zpěvové a kytarové linky, případně k natáčení nepřizval Georgeova syna Dhaniho. Nic z toho se nepotvrdilo, oním Angelem Mysteriosem je v tomto případě britský písničkář Ed Sheeran.
Kdy to skončí?
Spekulace o Harrisonovi byly dost dobrým startovním můstkem k tomu, aby se o Claptonově novém albu hovořilo jako o jedné z hudebních událostí letoška, jíž ale I Still Do při vší dobré vůli není. Symbolických dvanáct písní na jedné straně potvrzuje Claptonův um, na straně druhé ale nepřináší zhola nic, co bychom od něho neslyšeli už dříve, a to v mnohem lepší, vzrušivější podobě. Samozřejmě se můžeme do krve přít, zda ve výrazově velmi omezeném bluesovém ranku někdo stojí o nějaké inovace a zda je Eric Clapton tím, kdo se do nich má pouštět. To ale nemění nic na pocitu, že I Still Do je dokonale odvedené řemeslo bez jakékoli nadstavby, jiskry, vášně a zanícení. Všichni muzikanti hrají bezvadně, mistr Slowhand jako vždy hraje jako z partesu, ale nad výsledkem lze tak maximálně uznale pokývat hlavou. Ano, pěkné, ale tohle už známe.
Snad to nevyzní jako rouhání, když se přiznám, že už v půlce alba mám všech těch dvanáctek a zatěžkaných dob dost a netrpělivě čekám, kdy to celé skončí. Tedy takto: skalním Claptonovým příznivcům jsou tyto řádky k nepotřebě, album už mají dávno doma. Těžko ho ale doporučit těm, kteří do jeho nabité diskografie teprve pronikají. Jako první seznámení s kytaristovým géniem si raději vyberte nějakou desku staršího data, nejlépe rovnou něco od Cream. U téhle ušlechtilé selanky byste nejspíše usnuli.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.