Hudební skladatel Ladislav Vycpálek, který zemřel 9. ledna 1969, byl mimo jiné mnoho let vedoucím hudebního oddělení pražské Univerzitní knihovny. Tento uzavřený muž byl ale i zdatným klavíristou, houslistou a violistou, uznávaným hudebním publicistou a kritikem a dlouhá léta rovněž působil ve významných funkcích v Umělecké besedě.
Plných 35 let pracoval v Univerzitní knihovně, kam nastoupil v roce 1907 po absolvování studia bohemistiky a germanistiky na filozofické fakultě české univerzity v Praze. V roce 1922 v knihovně založil hudební oddělení, které pak vedl až do roku 1942, kdy v den svých 60. narozenin odešel do výslužby.
Skladbu studoval u Vítězslava Nováka. Vynikl především jako autor vokálních děl, zejména písňových a sborových cyklů. K vrcholům jeho hudebního díla, plného humanistických a filozofických reflexí, patří Kantáta o posledních věcech člověka (1921), kantáta Blahoslavený ten člověk (1933), věnovaná Tomáši Garriguovi Masarykovi, a České requiem "Smrt a spasení" (1940). Jeho komorním skladbám zase vévodí téměř hodinový kolos Chvála houslí (Sonáta D-dur ve formě variací pro housle, klavír a mezosoprán op. 19) z roku 1928.
