Legenda slaví
Patti Smithová: punkrocková dáma, která se odmítá usadit

Její raná alba Horses a Easter zapůsobila v polovině 70. let jako blesk a právem se řadí mezi to nejlepší, co doba jejich vzniku v hudbě přinesla. Z majitelky temného altu, básnířky, skladatelky a femme fatale rockové hudby Patti Smithové je už legendární postava. O tom, že má energie stále dost, svědčí její poslední alba Twelve (2007) a Banga (2012) nebo nové literární počiny. Všestranně nadaná Američanka slaví 30. prosince sedmdesátiny.

O zpěvačce uhrančivého projevu a typického zajíkavého hlasu, která ovlivnila generace rockerů, bylo nedávno slyšet v souvislosti s vystoupením na předávání Nobelových cen. Smithová interpretovala píseň jednoho z laureátů, hudebníka Boba Dylana. Kvůli nervozitě jí však vypadl text. Zpěvačka sama je literárně činná. V roce 2010 získala v USA cenu za knihu roku, kterou byla publikace Just Kids (Jen děti). Novinkou jsou pak memoáry s názvem M Train.

Smithová, jež v 70. letech protestovala proti věznění členů české skupiny The Plastic People of the Universe, vystoupila v tuzemsku poprvé v roce 1996. Její koncert, kterým se na pódia vrátila po dlouhých 16 letech, byl součástí turné k desce Gone Again. Po sňatku s kytaristou detroitských MC5 Fredem "Sonicem" Smithem se totiž v 80. letech stáhla do ústraní a věnovala se hlavně psaní a rodině - synovi Jacksonovi a dceři Jesse. Ti se na tvorbě matky také podílejí.

Spolupráce s českým emigrantem Králem

Cesta Smithové mezi hudební hvězdy nebyla přímočará, zkoušela malovat a psát divadelní hry. V roce 1971 poprvé spojila předčítání svých básní s kytarou Lennyho Kaye, jinak rockového publicisty. První singl jí vyšel v roce 1974. Hrál na něm i další člen budoucí Patti Smith Group (PSG), pianista Richard Sohl. Sestavu posléze doplnili ještě bubeník Jay Dee Daugherty a český emigrant Ivan Král. "Byla to ta nejlepší léta," řekl k účinkování v PSG Král.

V tomto složení a v produkci někdejšího člena Velvet Underground Johna Calea vznikl debut Horses (1975) - silný a originální kus, který spojoval poezii s rockovou výbušností. Slavný černobílý obal se záměrně nežensky stylizovanou protagonistkou vytvořil jeden z přátel Smithové - fotograf Robert Mapplethorpe (o jejich vzájemném vztahu právě pojednává autobiografická kniha Just Kids). Deska se stala jednou z nejdůležitějších nahrávek v populární hudbě vůbec.

Začátkem roku 1977 si zpěvačka po pádu z pódia zranila páteř. Během nucené přestávky kapela natočila základ alba Easter (1978), které znamenalo komerční průlom. Skladbou Because the Night z dílny Bruce Springsteena, kterou Smithová upravila, se hudebníci dostali do širšího povědomí. Hned v roce 1979 nahráli další desku Wave obsahující hity Dancing Barefoot (s hudbou Krále) či Frederick. Takřka v nejlepším ale Smithová skupinu rozpustila a zaměřila se na literaturu.

Své mlčení přerušila až v roce 1988, kdy natočila poklidné album Dream of Life, skalními fanoušky přijaté s rozčarováním. Definitivní návrat ke koncertování paradoxně vzešel až z "černé série" roku 1994, kdy Smithové brzy po sobě zemřel manžel, bratr a několik blízkých přátel. Obklopila se tedy starými spolupracovníky a v roce 1996 vydala šestou desku Gone Again, kterou věnovala svému muži. Další počin Peace And Noise (1997), který byl odkazem na Williama Burroughse, následovalo o tři roky později album Gung Ho.

Patricia Lee Smithová se narodila 30. prosince 1946 na předměstí Chicaga jako nejstarší ze čtyř dětí. Z vysoké školy musela odejít, když neplánovaně otěhotněla. Dítě posléze předala k adopci a začala pracovat v továrně, aby si vydělala na cestu do New Yorku. Charismatická "divoženka", pro niž vždy byla a je prioritní snaha o co nejpravdivější autorskou výpověď, má ráda také jazz, blues a operu.

Smithová byla oceněna francouzským Řádem rytíře za umění a literaturu a v roce 2007 vstoupila do rokenrolové Síně slávy. O jejím životě byl natočen dokument Dream of Life (Sen o životě). V Česku zpěvačka koncertovala několikrát, naposledy loni v pražské Arše. V roce 2014 pak byla hvězdou festivalu Trutnoff Open Air.