Pražskému jaru se v české premiéře představila 8. symfonie klasika současné světové hudby Krzysztofa Pendereckého. Autor ji psal předloni a k jejímu názvu Písně pomíjivosti se inspiroval ve verších německých básníků o stromech. Od premiéry při otevření nového koncertního sálu v Lucemburku zaznělo dílo pojednadvacáté.
Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražským filharmonickým sborem a sólisty nastudoval rozměrnou vokálně instrumentální symfonii polský dirigent Tadeusz Strugala. Ve Smetanově síni měla více než půlhodinová monumentální partitura velmi srdečný ohlas.
Penderecki, v šedesátých letech příslušník evropské avantgardy, se později obrátil k hudebním východiskům pozdního romantismu, hudební řečí se proto někdy blíží jakoby dílu Richarda Wagnera. Jeho nejnovější symfonie je lyrickou reflexí života a smrti.
Čtyřiasedmdesátiletý světoznámý hudebník již léta žije na venkovském statku v Luslawicích východně od Krakova, kde pěstuje stromy. Vzniklo tam arboretum, v němž už roste na 1500 různých dřevin. Věřícího skladatele a pedagoga s širokým kulturním rozhledem a politickými aktivitami proto znepokojuje celosvětové ničení deštných pralesů, džunglí i jednotlivých stromů.
V první části dnešního programu, rovněž těžící z odkazu polské kultury, zazněl Chopinův 2. klavírní koncert s brněnským sólistou Igorem Ardaševem.
Odpolední festivalový program nabídl početnému publiku v letohrádku Hvězda renesanční tvorbu. Koncert nesl název Hudba a bitvy. Petr Daněk s komorním sborem Octopus Pragensis a se souborem historických nástrojů Capella Rudolphina vybral z archivů skladby inspirované válečnou vřavou.
Foto: archiv
