Peter Gabriel zve na bezpečnou cestu kolem světa
07.01.2009 11:29 Recenze
Láká ještě tzv. world music posluchače dráždivými exotickými chutěmi, nebo už splynula s hlavním proudem? Ať jedno či druhé, vydavatelství Real World vytrvale nabízí to životnější ze "světových hudebních fúzí".
Prestižní hudební vydavatelství Real World specializované na world music, založené někdejším pěvcem Genesis a úspěšným sólistou Peterem Gabrielem, má v Česku nové zastání. Od listopadu loňského roku distribuuje tituly Real World brněnská firmička Indies Scope. Zatím dodala na trh tři nahrávky. Kosmopolitní projekt Petera Gabriela Big Blue Ball, album kalifornsko-kambodžských Dengue Fever a výlet Nicka Page (ex-Transglobal Underground) alias Dub Colossus za etiopskou hudbou.
Nabídka Real World v našich krajích nechyběla ani v minulosti, o distribuci se starala společnost EMI. V rámci velké firmy však šlo pouze o jeden z mnoha labelů. U Indies Scope jsou desky Real World jaksi více na očích.
Jak si uválet pořádnou kuličku
Nejlákavějším titulem z trojice disků je dlouho očekávaná (tentokrát nejde o novinářskou frázi, ale o prostý fakt) nahrávka Big Blue Ball, zaštítěná Peterem Gabrielem osobně. Pro muzikanta, nadšeného propagátora world music a zakladatele vydavatelství Real World, se stala „Velká modrá koule" doslova erbovním projektem. Usmyslel si zachytit na jediné popové desce fragmenty hudby z celé planety.
Válením obří kuličky inspirované zeměkoulí se s hmyzí urputností zabýval od roku 1991, kdy poprvé proměnil svoje nahrávací studio v globální vesničku. Pozvaní umělci z nejrůznějších koutů světa mu tehdy ze studia málem udělali globální kůlničku na dříví.
"V Real World Studios vypuklo šílenství... Bylo to jako seznamka. Lidé mizeli v temnotě a vydávali zvuky - a my tam byli proto, abychom je nahráli," vtipkuje Gabriel v bookletu CD. Dal ve své muzikantské „seznamce" dohromady věru nesourodá jména. Irská rebelka Sinéad O‘Connor notuje v rytmu japonského bubenického mága Jojiho Hiroty, legendární konžský zpěvák Papa Wemba si přizvukuje s flamenkovou kytarou Juana Caňizarese. Na pěveckých postech se vystřídali třeba maďarská diva Márta Sebestyén, původem egyptská pěvkyně Natacha Atlas, blues-gospeloví sboristé The Holmes Brothers či samotný principál Peter Gabriel.
Čekáte pejsko-kočičkovský dortík? Něco takového zřejmě původně vzniklo, proto trvalo třídění, zpracovávání nekonečných nahrávacích pásů z let 1991, 1992 a 1995 a hlavně vyhazování zvláště nesourodého materiálu tak dlouho. Přitom sisyfovskou práci neodváděl Gabriel sám. Vytlačit modrou kouli na kopec mu pomáhali producenti Karl Wallinger (ex-World Party a Waterboys) a Stephen Hague. Výsledkem možná není původně zamýšlený dechberoucí výcuc z hudby všech kontinentů, ale vzhledem k okolnostem překvapivě soudržný, posluchačsky vstřícný world pop. Nic míň.
Jak to bylo s Real World |
Vydavatelství Real World založil Peter Gabriel v roce 1989, aby dal prostor talentovaným muzikantům z „kulturní periferie". Mezi objevy Real World patří například původem ugandský písničkář Geoffrey Oryema nebo sámská „šamanka" Mari Boine. Do širokého povědomí se s Gabrielovou pomocí dostal pákistánský pěvec Nusrat Fateh Ali Khan. Gabrielovo vydavatelské snažení spolu s pořádáním putovního festivalu WOMAD podstatnou měrou přispělo k popularizaci world music, skutečně mezinárodní komunikaci muzikantů i proměně posluchačského vkusu. |
Horečka? Zvýšená teplota určitě
Navštívili jste někdy v Indočíně rockový klub? Pokud ne a chcete si udělat představu o tom, jak zní v jihovýchodní Asii bigbít, americko-kambodžská kapela Dengue Fever (u nás se představila i živě v rámci festivalu Respect) a její album Venus On Earth představuje dobrou volbu.
Vlastně je dost nepřesné házet Dengue Fever do škatulky world music. V měřítku world music a nikoliv indočínského rocku bychom mohli právě Dengue Fever odsoudit jako pop-rockovou kapelu, která kvůli větší atraktivnosti pouze naroubovala na "obyčejné" písně zpěv v khmerštině a tu tam melodii inspirovanou dálným východem či bollywoodským muzikálem.
Jenže odmávnout takhle Dengue Fever by bylo nespravedlivé. Kapela má sice jen jediného původně kambodžského člena, drobounkou sexy zpěvačku Chhom Nimol, a z hudby slyšíme spíše kalifornská 60. léta než exotiku, nicméně kapele nechybí dar přesvědčivosti. Navíc kombinace tenkého hlásku a khmerštiny se surf rockem a psychedelickými názvuky působí tak poťouchle, až je ve výsledku odzbrojující. Tahle Horečka Dengue vás sice nepoloží, ale pobavit dokáže.
Výlet do Etiopie
Africká muzika už mnohokrát zažila boom. Přesto se stále dají na hudební mapě nejpestřejšího kontinentu najít i téměř bílá místa. Relativně málo se ví například o hudbě etiopské. Etiopii si samozřejmě berou do úst rastafariáni, kteří do země zaslíbené importovali reggae. Ale současná etiopská scéna? Možná není tak efektní, průbojná a vynalézavá jako například scéna západoafrická, nicméně za pozornost stojí.
Stav nevědomosti se pokouší překonat Nick Page, někdejší spoluzakladatel Transglobal Underground, se svým projektem Dub Colossus. Základy pro album In A Town Called Addis se vypravil natočit, jak název napovídá, přímo do Addis Abeby. Nad tepající elektronikou, dubem i ambientními plochami prozpěvuje například Sintayehu "Mimi" Zenebe, v Etiopii jedna z nejuznávanějších umělkyň, nebo improvizuje fenomenální saxofonista Feleke Hailu Woldemariam.
Také deska Dub Colossus je uhlazená pro evropské uši a zvuk ji přibližuje ctitelům klubových tanečních žánrů, byť potřebnou dávku nezvyklosti dodávají třeba jednostrunné housle messenqo nebo harfa kraar. Jako pootevření dvířek ke svébytnému etiopskému popu, jazzu, východosahelskému blues i tradiční hudbě však nahrávka poslouží dobře.
World Music je v normálu
Aktuální vzorek z produkce Real World jakoby symbolizoval stav celé současné world music, pokud má takto široce pojaté žánrové vymezení ještě smysl. Žádná ze tří desek si nenárokuje statut senzace, zásadního průlomu, novátorství. Nahrávky spíše ukazují, jak moc již v současnosti prolnuly hudební výrazové prostředky, dříve považované za etnické a nezvyklé, do běžného rejstříku pop music. Vynálezy jiných než "západních" kultur však stále působí jako příjemné oživení. A že už není world music neokoukanou módou či dokonce snobárnou je dobře. Alespoň nepřitahuje povrchní interprety, kterým stačilo zvednout praporek s nápisem ethno, aby zaujali publikum. Je třeba přidat i nosné nápady a kumšt.
Foto: Real World/Indies Scope, archiv Týdne
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.