Jeho videa mají miliony zhlédnutí a možná z něho časem bude druhý Tomáš Klus. Zatím má písničkář, který si nechává říkat Voxel, novinku Motýlí efekt otevírající netušené obzory.
Druhou desku idolu mladých, vycházející jen několik dní po prázdninách, uvedl koncem června singl Jednou. Pojednává o zpravodajství ze dne, kdy se nic negativního nestalo. Optimismus je jistě skvělá věc, ale tahle píseň přináší tak koncentrovanou porci pozitivního myšlení, že to může zapůsobit jako pořádný úder mezi oči.
Znáte vtip o tom, jak vypadá blues pozpátku? Pokud byste nevěděli, tak je to stav, kdy vás propustí z vězení, stanete se abstinentem, vrátí se vám žena a obživne vám pes. Ve Voxelově případě by ale nejspíše ještě k tomu všichni vegetariáni začali litovat nebohé mrkvičky a Václav Klaus by vyrazil jako dobrovolník na brigádu hnutí Greenpeace.
Hvězda sítě
Ještě pod občanským jménem Václav Lebeda se několikrát pokoušel prorazit v reality show Česko Slovenská SuperStar, ale porotce nenadchl. Okouknout, jak to chodí v hudebním byznysu, se mu ale podařilo dobře - dnes vedle festivalů "pro všechny" hraje hlavně na náměstích, firemních akcích i studentských slavnostech. V červnu jeho kalendář vykazoval 25 vystoupení.
Jako Voxel se poprvé uvedl v lednu 2012 singlem V síti; text mu napsal Xindl X, další z těch, ke kterým je občas přirovnáván. Za objev roku ho o něco později vyhlásila televize Óčko, v Českém slavíku v roce 2013 skončil v kategorii "Hvězda internetu" na druhém místě a o rok později ji už suverénně vyhrál. Ještě před létem 2014 mu konečně vyšlo první album All Boom! složené hlavně z úspěšných singlů a starších písní. Navzdory jeho neoriginalitě se řady převážně dospívajících příznivců rozrostly. Klip k písni V naší ulici z října 2014 má zatím na internetu 3,2 milionu zhlédnutí.
Kulhající verše
Nová nahrávka není už tolik poznamenána elektronikou jako debut a podobně jako skladby úspěšného kolegy Tomáše Kluse vychází z akustického zvuku. Nicméně útok na první signální je tu zřejmý od prvního okamžiku: melodie znějí povědomě, jsou nekomplikované a sladké. Občas až jako cukrkandl. Nebo jako dávné televizní přestávky s koťátky. Co poněkud skřípe, je schopnost vymyslet verše. Co ale skřípe ještě více, je jejich obsah. "Já a vy/ tvoříme okamžik/ a ten žádnej smartphone/ neumí zachytit." Pozoruhodná myšlenka. Ale je tu i angažovanost: "Když kluk má holku rád/ je to okej/ ale hanba mu/ když je bi nebo gay."
Voxel nezapomene vychválit výhody přátelství, pohovoří o "matce přírodě, která s námi tolik trpělivosti má", poděkuje věrným ("díky těm, co při mně stáli, díky všem, bez vás bych dneska nemohl být, být ten, kdo teď jsem") a samozřejmě si posteskne nad momentálně jinde setrvávající láskou: "Ale já vím, že čím dýl mi chybíš/ tím je naše shledání blíž." Opravdu to někomu stačí? Zřejmě ano: "Konečně o tom někdo i zaspíval Děkuju moc :) Supersong!" můžeme si přečíst pochvalu v komentářích k letnímu klipu na YouTube. Nekonvenční pravopis berte jako bonus.
Dvě nemalé výhody ale Voxelova nová deska bezesporu má. Jednak by mohla docela dobře vyprovokovat novou generaci hiphopových, rockových nebo folkových autorů protestsongů, kteří budou mít potřebu dokázat, že všichni mladí tvůrci nejsou takoví. A ty, jimž písně slavnějšího Tomáše Kluse dosud připadaly naivní a podbízivé, zase může přesvědčit o tom, že vše je relativní.
