Písničkářská tradice je u nás stále silná, mění se jen přístupy. Vedle interpretů, kteří se nemíní nechat svazovat žánry, je ale celá řada těch, kteří k věci přistupují už léta víceméně osvědčeným způsobem. A nemusí to být na škodu.
Karolína Kamberská: Říkadla a křikadla (Indies Scope) http://bandzone.cz/karolinakamberska
Písničkářka, která svoji sólovou dráhu odstartovala loni vynikajícím albem Hořkosladce, se už ani ne rok poté hlásí s nástupcem. Ten ovšem, jak název napovídá, je určen především dětem – ačkoliv stačí jediný poslech, aby bylo jasné, že kromě těch malých potěší i ty, kteří nechuť dospět zručně maskují vyšším věkem a založením rodiny. Popularita rodinných animovaných filmů v čele se Shrekem ostatně už delší dobu dokazuje, že na tom nápadu není nic nového.
Občas dojde i na poetické vsuvky, ale převažují hlavně rozverné, mnohdy ironie i dryáčnictví plné popěvky, svou podstatou ne vzdálené punkovému rošťáctví Kašpárka v rohlíku. Písničky plné hravosti, zvířátek, zdravého zlobení i pohádkových postaviček. A to pozor, zcela v současném duchu. Když tak Kamberská začne zpívat o myši, na mysl na chvíli může vytanout, že o ní už kdysi zpíval Karel Plíhal – ale jen do momentu, než se ukáže, že tahle je počítačová. Strašidlo tak cupuje letenky, ježibaba vypráví vtipy a víla má novou sukni, zakoupenou se slevou.
Písničkářka v duchu názvu veršuje i pokřikuje, pobavenost, upřímnost i nakažlivý optimismus snadno přenáší na posluchače. Zdatně jí v tom pomáhají nejen spolupracovníci, kytarista Honza Ponocný a občas i bubeník David Landštof, ale i dětský sbor. Někde vše sklouzne k infantilnímu blbnutí, jinde nahrávka až zaskočí silnou poetikou. Nechybí ani zjevná reflexe autobiografické zkušenosti matky tří "skřítků", která nemůže nevyvolat pobavení všech se stejnou zkušeností. Resumé je nepřekvapivé: pro rodiče malých dětí je tu další kolekce, díky které se mohou snadno obejít bez vkus kazících Maxim Turbulenc i bez křečovitých, na hraně kýče se pohybujících popěvků Dády Patrasové. Taková, jakých nebude nikdy dost.
Adam Katona: Můj vzkaz doletí (vlastní náklad)
http://bandzone.cz/adamkatona
Východočeský písničkář se objevil v polovině minulého desetiletí, před čtyřmi lety pak debutoval deskou Pod lampou skloněnou. Nenápadná, lyrická tvorba není z rodu těch, které by svého interpreta masově proslavily, ale pozornost přece jen přitáhnout dokázala. Vydání aktuálního druhého alba předcházelo i vydání sbírky poezie.
Deskou se prolínají dvě polohy – ta zajímavější folková a tuctovější country-rocková. A tak zatímco skladbám Příště si to zjisti, Doma, Žárovičky ve tmě nebo duetu s hostující Petrou Mikešovou Normální chlap chybí už jen širák s liščím ocasem, cancák, žracák a kožené boty s ostruhami a představují nejen další variantu tisíckrát slyšeného, ale především slušnou porci všech myslitelných textových i hudebních klišé, v sólově pojatých, komornějších písničkách se ukrývá to, proč má album smysl i pro někoho jiného než jen autorovy kamarády z osady.
Trocha textového sladkobolného kýče se i zde objeví, ale vyvažuje ho upřímná otevřenost, citlivá lyrika a procítěné podání, které zvyšuje uvěřitelnost. Vynikající Srdce, při kterém až mrazí, introvertní zpověď Když bolí nebo Píseň českého hlídače jsou toho důkazem. Podobně nejednoznačná jsou i aranžmá – občas písničkám studiově do čista vyleštěný zvuk prospěl, častěji by jim ovšem slušelo trochu více syrovosti a především méně schematicky přidaných dalších nástrojů s nenápaditým aranžmá jak ze sedmdesátých let.
Adam Katona zatím zjevně tápe, koho by chtěl oslovit a zda se vydat kamenitější cestou autorské výpovědi, nebo komerčně uplatnitelnější, a tím i snadnější rovně vyasfaltovanou silnicí countryových odrhovaček. A je jen na něm, zda se ten potenciál, který v něm zatím z větší části spí, bude probouzet, či ne.
