Dárek skalním fanouškům
Pixies přichází s druhým postcomebackovým studiovým albem
08.11.2016 11:39 První dny Československa
Bývali opěvovaným pilířem alternativního rocku, jemuž se klaněli David Bowie i Radiohead a bez něhož by nebyla Nirvana. Nyní vydali Pixies druhé postcomebackové studiové album.
Od prvních tónů je zdánlivě všechno na svém místě, ale něco jako kdyby chybělo. Tucet nových písniček hned po prvním poslechu skáče poslušně do ucha, několik se jich pyšní velmi pěknou melodií (včetně zřejmého vrcholu alba Classic Masher), nechybí typická uválená melodika, kterou od Pixies převzali grungeři v čele s Nirvanou, potěší vtipné garážové rockabilly Um Chagga Lagga.
Pixies i na novince zachovali svůj skladatelský fígl, spočívající v třaskavé kombinaci poklidné, na vybrnkávaných akordech postavené sloce, kterou vzápětí vystřídá explodující refrén. Když se k tomu přidá invence od pánaboha, rodí se písňové klenoty jako Where Is My Mind (1988) nebo Here Comes Your Man (1989). Surfová pohoda říznutá pregrungeovou depresí. Koktejl, který svého času kromě řadových posluchačů a hudebních publicistů uhranul i veličiny jako Davida Bowieho nebo Radiohead, kteří o Pixies mluvili jako o géniích.
Nové album je ale spíše vzpomínkou, fetišem pro opravdové fanoušky než deskou, která nějakým zásadnějším způsobem pohne nezávislou rockovou scénou. Návrat Pixies v roce 2003 po bouřlivém rozpadu o deset let dříve byl z rodu ostře sledovaných, i kvůli faktu, že zrovna partu kolem kytaristy, zpěváka a skladatele Blacka Francise (používal rovněž pseudonym Frank Black) někdo podezříval z toho, že si chce jen snadno namastit kapsu. Nic to ale nemění na tom, že diskografie kapely měla končit albem Trompe le Monde z roku 1991. Deskou už ve své době přijatou rozporuplně - Pixies na ní znatelně přitvrdili na úkor výrazných melodií - nicméně v kontextu tvorby kapely logickou a legitimní.
Střídání baskytaristek
Po rozpadu v roce 1993 bylo nejvíce vědět o Franku Blackovi, který odstartoval velmi plodnou sólovou dráhu, v rámci níž vydal patnáct alb a EP. Pixies se dali znovu dohromady v roce 2003 a o rok později skupina vyrazila na turné. V roce 2013 se Pixies zastavili i v Praze a o rok později vydali první studiové album po dvanáctileté pauze Indie Cindy. Ovšem už bez původní baskytaristky Kim Deal, kterou vystřídala argentinská rodačka s arménskými kořeny Paz Lenchantin, známá ze spolupráce s kapelami Zwan, A Perfect Circle nebo A Queens Of The Stone Age.
Deska Indie Cindy shromáždila materiál ze série předchozích čtyřpísňových "ípíček" nazvaných lakonicky EP1, EP2 a EP3. Výsledek nebyl úplně zlý, ale k euforii měl přece jen dost daleko. A podobně je na tom i novinka Head Carrier, se kterou Pixies zavítají v rámci svého turné 17. listopadu i do Prahy. Head Carrier je typickým příkladem alba kapely, která už své největší trumfy vynesla a nyní, byť na stále ucházející úrovni, předkládá vlastně výcuc své dřívější tvorby
Všechno už jsme to od Pixies slyšeli, a lépe. Head Carrier je deska pro skalní obdivovatele, kterým stačí už sám fakt, že si do poličky zařadí další nosič se jménem milované skupiny. Jinak kdyby Head Carrier nikdy nevyšla, nic by se nestalo. Ani po několikátém poslechu se nemohu zbavit dojmu, že comeback Pixies nebyl nezbytně nutný.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.