PJ Harvey a John Parish: Múzy mezi ženou a mužem

Albem A Woman A Man Walked By navázala anglická písničkářka PJ Harvey na památnou spolupráci s hudebníkem Johnem Parishem. Nový výsledek vzájemné inspirace působí dosti výbušně.

Ti dva spolu v roce 1996 natočili zdařilou desku Dance Hall At Louse Point a pak se zase vydali vlastními, byť občas protínajícími se cestami. John Parish produkoval pro americké rockové alternativce Giant Sand i písničkářku Tracy Chapman, psal filmovou hudbu, hostoval u elektro-popového dua Goldfrapp. Polly Jane Harvey, viditelnější polovina dvojice, prošla žánrovým vývojem od alternativního rocku přes experimenty s elektronikou po tiché, komorní album White Chalk (2007). Právě během nahrávání White Chalk opět přizvala Parishe coby jednoho z instrumentalistů. Odtud už byl jen krůček k nápadu natočit druhé "partnerské" album. Stejně jako kdysi, když Parish pomáhal produkovat jednu z nejlepších desek PJ Harvey To Bring You My Love (1995). Uplynulo hodně vody, ale spojení stejných protipólů stále jiskří.

PJ opět hlučná

Dělba práce mezi ženou a mužem odpovídá očekávání. Parish napsal hudbu a natočil většinu nástrojů, Harvey dodala texty a zpěv. Pokud by ovšem někdo čekal rozvíjení jemného zvuku White Chalk, pletl by se. PJ sice zúročila i tišší baladickou formu a la White Chalk, třeba ve fascinující skladbě Leaving California, vznášející se na rozhraní klidu před bouří a už už propukající hysterie. Většinou se však vrací k "řízené afektovanosti" zpěvu, k projevu až punkovému.

Hudební doprovod si vystačí i s velmi úspornými prostředky. Píseň The Soldier zní intenzivně s podkladem pouhé mandolíny a několika tónů klavíru. Dojde ovšem i na rachot bicích a ryk zkreslených kytar. Titulní skladba A Woman A Man Walked By/The Crow Knows Where All The Little Children Go, ježatá a sršící sarkasmem, či zuřivý výkřik Pig Will Not upomínají na syrovost prvních alb PJ Harvey z počátku 90. let. Píseň Black Hearted Love, zvolená coby první singl, zůstává někde uprostřed: halí ji tvrdé kytary, ale výsledný mix působí přece jen uhlazeněji.

Skladatelsky je John s PJ na stejné vlně. Parish necpe písničkářku do poloh, které by jí byly cizí, melodika a struktura písní vlastně odpovídá skladbám, které by si PJ mohla napsat sama. Parishův největší přínos ovšem netkví v tom, že se zpěvačce dokáže trefit do vkusu a rukopisu, ale v tom, že rozhazuje nápady a zpestřuje aranžérské výrazivo.

Prokletá básnířka alternativního rocku

Vedena drsnější hudbou, Polly se místy vrací i k surovějším veršům. Pro účelný vulgarismus nejde v titulní písni daleko. Mrazivě sugestivní je nejen přímočará vize "kráčení po mrtvých ženských tvářích" v The Soldier. Obrazně působí poetické zkratky, na kterých je postaven text April ("nevím co znamená ticho... sleduju tvůj déšť... co když se utopím").

Harvey se nebojí ani poměřování s klasikou. V textu Pig Will Not se pustila do parafráze básně Le Rebelle francouzského prokletého básníka Charlese Baudelaira a obstála se ctí. Těžko porovnávat se všemi předchozími deskami, PJ vždy byla výbornou textařkou, ale zdá se, že básnicky stále "roste".

Cokoliv PJ Harvey udělá, je v tom řádný kus opravdovosti, který výrazně převažuje i možný kousek pozérství. Na desce A Woman A Man Walked By spolu s Parishem nenabízí nic dříve neslyšeného, ale dokáže rozvíjet řečené k ještě intenzivnějším dojmům. To není málo.

PJ Harvey & John Parish: A Woman A Man Walked By
Universal Island Records, 38:07 min.