Mít v diskografii album písniček pro děti, se už dnes stává standardem. Ne každý ale dokáže nápad, lákavý předem pod vidinou pozitivně přijímaných výsledků, dotáhnout do úspěšného konce. A ne vždy také dobře míněnou snahu ocení i ti, pro které by měla být nahrávka určená především.
Mixle v piksle: Mixle v piksle (San Piego rec.)
https://www.youtube.com/watch?v=QnUfZsKuefI
Víceméně v tichosti, krátce před Vánocemi, vydalo kvarteto Mixle v piksle, tvořené polovinou Vypsané fixy a jejich kamarády, svou dětskou nahrávku. Nevsadilo na vlastní autorské schopnosti (a ti, kteří znají Vlak, který Márdi věnoval Kašpárkovi v rohlíku, vědí že autorská impotence v tom není), ale na desítku živočišných verzí všeobecně známých, zlidovělých písniček a říkadel. A jakkoli to zní nepravděpodobně a předem jen těžko realizovatelně, jejich rockové úpravy se docela podařily. Rockové kytaře sekunduje dětský sbor, a že nejde jen o vykonstruovaný a uměle působící záměr, jasně svědčí fakt, že první, pětisetkusový náklad alba, se vyprodal během pár dní.
Důvodem může být hlavně to, že písničky mají pořád a na prvním místě na paměti dětského posluchače. Nezvrhávají se v rockové cover verze pro dospělé, nejsou zbytečně agresivní, zachovávají zpěvnost i hravost. Obloukem se vyhýbají nucené podbízivosti i proměně v pivní odrhovačky. Žije v nich rozpustilý duch Kašpárka v rohlíku, se kterým frontman Fixy resp. Mixlí Márdi také vystupuje. Skutečnost, že dětský posluchač je tu králem svědčí i takový detail, kdy v textu písně o bleděmodrém Trabantu nahradila "žvejkačka" původní cigaretu.
Úpravy jsou především směřované ke zpěvnosti. Tam kde původně nebyly, tvůrci doplnili refrény či zpestřující mezihry - nenásilně, nápaditě a citlivě. Podobně inovativně a s humorem proběhlo i vlastní zhudebnění - Ententýky o dvou špalících a malém čertovi zní jako tradiční rokenrol, z mazurky Kalamajka se stalo rychlejší reggae či chcete-li, pomalejší ska, Mraveneček se blíží k funky. V bookletu je navíc namísto zbytečných textů doplňují omalovánky.
Mixle v piksle jsou písničky, které se nevnucují. O to víc bych hádal, že budou pro děti lákavé a přitažlivé. Ambice ani finanční efekt tu ovšem nehrají roli - tvůrci se nechali slyšet, že další osud projektu se bude odvíjet jen od toho, zda to bude děti bavit. Už jen proto stojí za to jim dát šanci. I když to, jestli se kromě dětí při častějším obehrávání budou líbit i jejich rodičům, je otázkou.
Sto zvířat: Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách (100Promotion) http://www.stozvirat.cz/diskografie/tlustej-chlapecek-se-vcelou-v-kalhotach/
Až pojede skupina Sto zvířat na jaře 2014 turné ke své zatím poslední desce, prý budou mít její členové ne současných osmnáct, ale už celkem 20 dětí. Nezávisle na tom saxofonista a textař Tomáš Belko objevil několik textových pokusů z dětství. Navíc je v sestavě hned několik vystudovaných pedagogů. Nápad udělat album písniček pro děti tak nejspíš musel viset ve vzduchu docela dlouho. Úmysl pojmout nahrávku tak, aby nebyla poslouchatelná jen pro ratolesti, ale i jejich rodiče, byl prý jasný už od počátku.
Šestnáctka skladeb splňuje nejen to. "Zvířata" tentokrát opravdu v plné míře dala volný průchod své občas jen těžko maskované hravosti, specifickému humoru a uvolnila se nezvykle i hudebně. Vedle typického ska základu, od něhož si i při běžné tvorbě často odskočí, tu tak zazní nemálo zajímavých žánrových výletů: V Loretě se swinguje, Fakíři stojí a padají s arabskou world music, Ukolébavka začíná jako menuet, aby se proměnila v typickou českou dechovku, a jednou z hudebně nejzajímavějších je na nahrávce Hacienda, která spojuje country se šedesátkovým surf-rockem a rockabilly. To žertíky v textech a hrátky s jazykem už ty, kteří kapelu znají, překvapí jen sotva. I tak ale stojí za to si je užít i v psané formě, kde se odhalí v plné kráse.
Album obsahuje hned několik skladeb, které by se snadno mohly zařadit k hitům běžného repertoáru: nabízejí se třeba Uklízečky nebo závěrečný Chytrák s až geniálně vystavěnou atmosférou. S opakovaným poslechem se nicméně ukáže, že úvod nahrávky víc než cokoli jiného jen naplňuje vymyšlené schéma, ale chybí mu lehkost. Jako by početná kapela potřebovala zahřívací čas - začátek není vyloženě špatný, ale zůstává pod běžnou laťkou; to zajímavější se začne odehrávat až tak od třetiny.
Rýpal pak může poznamenat, že jako u mnohých jiných hraček je i tahle deska tak trochu záminkou: děti si ji - i když na ně místy bude překombinovaná - nejspíš užijí, ale opravdu hrát si s ní budou hlavně rodiče. Stejně tak, jako si užili její vznik členové kapely, jejichž radost a rozpustilost je ze skladeb víc než patrná. Děti ji nejspíš docení až v pozdějším věku: Ukolébavku třeba až v momentě, kdy si pořídí vlastního potomka. Tedy zhruba ve stejnou dobu jako zjištění titulní skladby, že od dvojhlásky tch v češtině začínají jenom slova tchoř a tchyně (resp. tchán).
