Žánrové výlety nejenže mají svůj smysl jako bod setkání i území pravděpodobného porozumění pro jednotlivé příznivce, ale především jsou důležitým momentem ve chvíli, kdy naopak někdo neznalý dostane chuť rozšířit si obzor. Dva dnešní tipy jsou toho příkladem úplně ukázkovým: jako vstupní bod k seznámení, třeba pro mladší posluchače, si jen těžko lze představit lepší šanci.
Coco Jammin Production: Sklizeň / Harvest 2012
http://www.sklizen.com/music.php
Tuzemská scéna reggae a dancehallu kdysi bývala poměrně silná, ale především s opadnutím boomu ska její dosah a vliv poněkud poklesl. Snad i pro to před rokem parta okolo Coco Jammin Production - tedy především zpěvák a producent Cocoman a MC Dr. Kary - rozhodla podobně orientovanou produkci zviditelnit. Podařená kompilace dostala žánrovou cenu Anděl, a není tak divu, že po roce objevilo její pokračování.
Jednadvacet skladeb je pojato formou imaginárního stylového večírku (s koncertní verzí ostatně tvůrci aktuálně objíždějí domácí kluby) s řádně rozjetou atmosférou, ale zároveň se tu nehraje jen "na pohodu" a mnohé texty jasně deklarují nespokojenost a nevyhýbají se i kritice - společenské i třeba té, zaměřené na pasivitu ve vlastních řadách.
Stejně jako minule byli přizváni i zahraniční kolegové (nechybí samozřejmě ani jamajská kolébka, ve která tahle hudba vznikla), díky kterým se daří přece jen poněkud jednotvárný žánrový tok hudby zpestřit, a nechybí ani britský dancehallový král Deadly Hunta. Kompilace tak nabízí zcela přirozeně to, co jiným žánrům často chybí a nebo se tomu dokonce raději vyhýbají - přímou konfrontaci tuzemských interpretů se zahraničím.
A je víc než uspokojivé, že organizátoři rozhodně z toho porovnání nevycházejí jako chudí příbuzní, mají co sdělit a nezaostávají ani v přirozenosti podání. "Chtěl bych zkusit vaše duše zbavit jednou provždy nudy," zpívá Messenjah do roztančených rytmů a jamajská pláž jako by se rozprostírala za nejbližším rohem. Samozřejmě se to neobejde bez některých stylových klišé a nezasvěcený posluchač může mít pocit, že na celém albu jsou vlastně asi tak pouhé tři písničky a jejich další variace, ale nic to nemění na tom, že jako reprezentativní vzorek kompilace prostě funguje. Pro žánrové příznivce jde o povinnost, pro ostatní pak rozhodně o zajímavý informativní vhled.
Tomáš Kočko & Orchestr: Cestou na jih (Indies Happy Trails) http://bandzone.cz/tomaskockoorchestr
Tomáš Kočko rozhodně patří k nejvýraznějším zástupcům tuzemské world music a budiž mu ke cti, že se snaží hledat, experimentovat a k folklórním kořenům nepřistupovat pietně. Na novém albu navíc nenabízí autorské písně, ale osobité úpravy lidovek, a nejenže ve zdrojích přeskakuje mezi regiony, ale i v aranžmá se žánrově neomezuje, takže nechal vzniknou pestré nahrávce s mnoha polohami.
A aby toho nebylo málo, k nahrávání si přizval celou řadu hostů, mnohdy i tak vyloženě hvězdných jako jsou Zuzana Lapčíková, Alice Holubová či Petr Vavřík. Cesta na jih nicméně vede nejistou krajinou - někde se dotýká maxima, jinde urputnost a snaha o jinakost vede k až nafouknuté bublině, která balancuje na hraně s kýčem, a vynořuje se známé pořekadlo, že "méně je někdy více". Dost často se tu koketuje s dechovkou, a zatímco v Na vrch Lopeníka skvěle energicky pulsuje silou rozjetého Trabandu v jeho "dechno" období, do Pýtal se mě jeden chlapec se vkrádá humor produkce vydavatelství Česká muzika.
Co se ale ani v nejmenším nedá nahrávce upřít, jakým způsobem je od začátku do konce napěchovaná energií a radostí z interpretace. A to i v prvotně křehkých momentech, jakým je komorní a velebně se rozléhající balada Ach, voděnko studená, ve kterých tepe ve spodních proudech. Největší sílu má asi deska tam, kde nastupuje pohanská syrovost a aranžérská umírněnost - v Okolo Pavlovic a především jediném autorském příspěvku Poslední Božec.
Aktuální Kočkovo album opět potvrzuje jeho neochvějnou pozici v nakládání s folklórními prameny, díky které je nekorunovaným moravským velvyslancem na evropské world music scéně. Ani porce kreativity asi nepřesvědčí ty, kteří dávají přednost jen zvukově novému a hudebně modernímu, ale díky výše vyřčenému i zpěvnosti, zručnému oprašování tradic a ukázce hudební pestrosti jde o nahrávku, které rozhodně stojí za to věnovat - a to i v dnešní, hudbou přesycené době - čas a pozornost.
