Praskání starých desek je jako praskání ohně v krbu
02.04.2008 11:20 Rozhovor
Letošním držitelem ceny Anděl za nejlepší album roku v kategorii Alternativa se zaslouženě stalo experimentální duo Birds Build Nests Underground se svým debutem Night Night. Na naše otázky odpovídala mediálně známější polovička projektu, hudební publicista (His Voice, A2) a muzikant Petr Ferenc.
Vaše debutová deska Night Night byla natočena už před dvěma lety. Jaká byla cesta k jejímu oficiálnímu vydání?
Trnitá. O roli vydavatele se před třemi roky ucházela koncertní agentura/prodejna Neosféra, když ale začalo jít do tuhého, zmizela po anglicku a jejího hybatele jsme dobrého dva a půl roku neviděli. Stejně dlouho si lze na stránkách Neosféry přečíst, že nám brzy vydá LP desku. Skutečnost je taková, že jsme si album Night Night vydali vlastním nákladem na „značce" Love Nest založené za tímto účelem. Deska se sice zdržela, ale na druhou stranu tím pro nás přestála zkoušku časem. Hudbu na ní obsaženou stále máme rádi a nemáme pocit, že jsme to tehdy měli udělat jinak.
Vaše hudba spočívá v manipulaci s vinylovými deskami, v jejich preparování. Jak byste konkrétněji popsal vaší tvůrčí metodu?
Začít pracovat s vinyly a gramofony rozhodně nebyl program nastolený hned v počátcích naší spolupráce. Jak už kapely vznikají, seděli jsme v hospodě a svědomitě se propíjeli k uspokojivému tvaru. Už nevím, koho z nás napadlo hrát na gramofony, naivně jsme je tehdy považovali za lacinou možnost repetic zvuku. První tři koncerty nám v tomto směru daly za vyučenou a byli jsme nuceni vyměnit obskurní stroje z bazarů (které naše generace pamatuje například coby výbavu základních škol) za profesionálnější gramofony. Tak jsme například objevili existenci uzemnění... Tvůrčí metoda? Rádi posloucháme desky, tudíž tak činíme i při zkouškách. Nutíme desky přeskakovat, hrát pozpátku, měnit rychlost přehrávání... to vše ponejvíce na čtyřech gramofonech s ušima otevřenýma náhodě. Libé kombinace pak nazkoušíme a zacházíme s nimi tak, jak rockové kapely zacházejí s písněmi - předvedeme na koncertech, nahrajeme ve studiu.
Nakolik výstižná je pro vás charakteristika "hudba pod hudbou", nejde jen o jakési zapamatovatelné heslo, s nímž lze v posluchačské fantazii volně nakládat?
Hudba pod hudbou je důsledkem námi tak často používané repetice. Nekonečné přeskakování desky dává vzniknout smyčce, která dá přehrávanému fragmentu zcela jiné rytmické souvislosti než byly ty, v jejichž rámci byl takový útržek nahrán. Zároveň zrovnoprávní zvuk povrchu desky (ohrání, "clicku" při přeskočení) s tím, co je nahráno v jejích drážkách - hifisté tuto druhou rovinu zvuku elpíček pochopitelně nevítají, my ji máme moc rádi. Nepřipomíná praskání starých desek třeba praskání ohně v krbu či elektřinu kočičí srsti? Můj kocour na nahrávky BBNU reaguje díky těmto drobným zvukům velmi pozitivně. A konečně smyčka působí jako jakýsi zoom; opakovaným poslechem se víc a víc přibližujeme do nitra zvuku, slyšíme dřív neslyšené a začínáme asociovat. Heslo „hudba pod hudbou" znamená, že náš přístup ke gramofonovým deskám ukazuje zvuk elpíček tak, jak bychom je při běžném poslechu nevnímali a činí tak prostřednictvím koncentrace na detail. Pokud je zároveň i zapamatovatelné a vzbouzející další asociace, vybrali jsme si ho dobře.
V jaké žánrové vlně leží vaše kořeny? Cítíte se být spjati s (post)industriální scénou, s psychedelií či minimalismem?
Všude a nikde. V počátcích jsme chtěli založit industriální kapelu a dodnes s industriálem cítíme určitou spřízněnost zvukovou i lidskou. Minimalismus je obskurní termín, až příliš snadno se nabízí pro jakoukoli hudbu, která je založena na opakování. Je punk minimalismem? Vzhledem k výše řečené definici hudby pod hudbou bych snad mohl cítit velice volnou spřízněnost s minimalismem reichovského střihu. Co se týče taneční škatulky minimal techno, ani přesně nevím, o co jde. Psychedelická hudba je tak široký pojem, že se do ní bezpečně vejdeme. Poslední dobou je mi tohle označení nejmilejší.
Povězte nám něco o svých hudebních vzorech, tuzemských i zahraničních. Oddělujete svůj vkus fanouška, muzikanta a hudebního novináře?
Odděluji, myslím, že jinak to ani nejde. Gramofony mají tu magickou přednost, že si o zacházení do značné míry říkají samy. I kdybych chtěl cokoliv napodobit, nenechají mě - nejsou to hudební nástroje ani software, spíš partneři při hře. Práce na nové hudbě navíc vyžaduje koncentraci, takže na hudební novinařinu a oblíbené muzikanty si při ní zkrátka ani nevzpomenu - tím spíš ne, když mi do dvou uší křičí čtyři gramofony. Pokud tedy nějaké vlivy do hudby Birds Build Nests Underground přecházejí, jsou tak hluboko v nás, že už jsou naší součástí. A poslouchám leccos, od Johnnyho Cashe po Merzbow.
Jaký význam přikládáte ocenění Andělem za alternativní album? Lze si podle vás od tohoto momentu slibovat větší prodejnost desky, nebo obecně pozornost médií a fanoušků?
Zatím si lze slibovat větší počet interview, jak to tak vypadá. Pokud jde o vydavatelské a koncertní nabídky, obávám se, že rozpětí andělských křídel není tak široké. Za cenu jsme ale samozřejmě rádi, vítězství nás překvapilo především proto, že šlo o vítězství vlastním nákladem vydané LP desky - tedy ne CD od renomované firmy. Jsem rád, že hudební publicisté nahlédnou do podzemí, kde se, podle mého názoru, děje 90 procent vší zajímavé hudby.
Kde vás můžeme vidět na koncertě, do jaké šíře rozpínáte své aktivity v rámci živých vystoupení?
Měli jsme delší koncertní pauzu, nyní začínáme pracovat na novém koncertním repertoáru. Premiéra bude 24. dubna v pardubickém Divadle 29, pražská repríza dva dny nato v Kaštanu. S Michalem Brunclíkem budeme hrát na gramofony, služebně nejmladší Martin Ježek bude živě improvizovat s 8mm filmy a projektory. Jeho přístup k filmovému materiálu, jeho nalézání, kombinování a střihu je velmi podobný naší práci s deskami.
Foto www.bbnu.eu
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.