Festival vážné hudby
Pražské jaro skončilo úspěšně, ale provázela ho smůla

Úspěchy, ale i smůla v podobě rušení koncertů provázely 66. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Hudební kritici, kteří přehlídku pravidelně navštěvovali, považují tento ročník za vydařený, přestože ho ovlivnila tři nečekaná odřeknutí.

Největší přehlídka klasické hudby v Česku se pořádala od 12. května do 4. června. Nabídla čtyři desítky koncertů a sedm operních představení, dramaturgie nezapomněla ani na netradiční hudební projekty. "Pražské jaro znovu potvrdilo dominantní postavení mezi velkými festivaly, což se projevuje obzvláště ve zvaní velkých světových symfonických orchestrů," vyjádřila se hudební kritička Věra Drápelová.

Nekonvenčním začátkem, v pražskojarní historii ojedinělým, byl zahajovací koncert Symfonického orchestru Pražské konzervatoře. Studenti nastudovali Smetanovu Mou vlast pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka. Koncerty obou amerických orchestrů zase podle Drápelové nabídly zajímavé srovnání; slavnější Newyorská filharmonie nemusí být o tolik lepší než těleso, které je mimo takzvanou velkou americkou pětku.

V případě Sanfranciského symfonického orchestru se podle kritičky potvrzuje, jaký význam má dlouhodobá práce šéfdirigenta, v tomto případě Michaela Tilsona Thomase. Slavný dirigent představil v evropské premiéře také dokument o Mahlerově životě a díle, čímž se připojil k dvouletým oslavám obou skladatelových výročí.

Světovou prestiž potvrdili rovněž Berlínští filharmonikové, kteří festival v sobotu uzavřeli Mahlerovou Šestou symfonií pod vedením šéfdirigenta Simona Rattla.

Kvůli nemoci však zrušili svá vystoupení basbarytonista Thomas Quasthoff a sopranistka Martina Janková, sopranistka Dawn Upshawová pak kvůli vážné rodinné události. Dva pěvecké recitály, které patřily k pilířům festivalu, se proto nekonaly. Hudební znalci kladně hodnotí například přednes mezzosopranistky Dagmar Peckové v Mahlerově Písni o zemi nebo houslistky Lisy Batiašviliové v Bartókově Houslovém koncertu č. 2 za doprovodu Newyorské filharmonie.

Posluchači se letos museli obejít bez večerních nokturen a jazzových koncertů, vystoupilo jen Organic Quartet Ondřeje Pivce. V programu se nezapomnělo ani na alternativní projekty: novou Goebbelsovu operu v podání britského vokálního kvarteta The Hilliard Ensemble a úspěšný kriminální melodram Pekelná komedie se slavným hercem Johnem Malkovichem v roli vypravěče.

Netradiční akcí byl i megakoncert v O₂ areně s Mahlerovou Osmou symfonií, který se uskutečnil přesně v den 100. výročí skladatelova úmrtí. "I když akusticky nebylo prostředí nejlepší, šlo o výborný nápad. Koncert byl navíc skvěle zorganizovaný i vzhledem k pěti stům účinkujících," uvedl hudební kritik Vladimír Říha. Koncert klasické hudby v pražské sportovní hale však ukázal, že není vhodná pro obdobné produkce. Přesto sestava sólistů v Mahlerově Osmé symfonii měla podle Drápelové světové parametry, kteří svou kvalitou mohli do jisté míry nahradit zrušené recitály. Publicista Jindřich Bálek se ale domnívá, že projekt v O₂ areně i Malkovich lákaly spíš mediální atraktivitou než hudbou samou.

Několikaletým problémem zůstává publikum, které se chová stále nepředvídatelněji. Na řadě koncertů tleskalo uprostřed skladeb, hlasitě povídalo nebo šustilo papírky. Podle Bálka je patrné, že festival v posledních letech častěji navštěvují náhodní posluchači a turisté. S tím však bojuje mnoho pražských pořadatelů.