Příboj měsíční Emy a upíři z dětských pohádek

Kultura
6. 2. 2011 09:00
Hudební tipy.
Hudební tipy.

Těžko říct, proč tolik tvůrců populární hudby přitahuje stylizace, nostalgie či věnují nemalou energii na to, aby se jim podařilo implementovat do hudby emoce a nálady. Faktem je, že ona hra má svůj půvab a stejně jako ty, kteří ji z principu předem odmítají, i své nadšené příznivce. Podoby pak už mohou být zcela různé.

Luno: Luno  (Banality / EMI)
http://www.myspace.com/lunohere

O Luno se na nezávislé scéně ví skoro půl roku, ale kořeny mají ještě starší. Kredity jsou jasné - zpěvačka Ema Brabcová, která je zpátky po mateřské a nezapomíná se u ní na léta strávená v Khoibě a předtím Roe Deer. Šmity, respektovaný zvukař, který před časem basoval v The Prostitutes a předtím léta v Roe Deer a Bast. Honza Janečka, bubeník, který hrál s Emou v Khoibě a následně v Southpaw. Taky se ví, že čtvrtým členem měl být Mejla Kukulský z Vypsané fixy, ale nakonec ho pro časovou vytíženost s mateřskou partou nahradil Martin Starý. Dost slušné portfolio, aby bylo o čem mluvit.

Luno má obal rozostřený stejně jako hudbu.Aktuální eponymní debutové album se obrací do minulosti a navazuje na ni. Kdo znal Khoibu nebo alespoň album Roe Deer Aquaparty, těžko může být nějak překvapen. Ony melancholické nálady a míchání kytar s ospalým downtempem tu jsou pořád, ale stejně tak je tu stále podmanivý a výjimečný hlas Emy, který obtáčí a stahuje posluchače s sebou. Důkaz, že v minulosti nešlo o módní okouzlení, ale o pocitový směr, na kterém se nic nemění? Jasně se to projevuje už v úvodní Chanteys - po zasněné romantice najednou v polovině skladby dochází ke krátké, ale výživné erupci kytarového běsnění. To následně vystřídá minimalistická pasáž strojového rytmu, uhrančivě magická. A podobně lze vnímat i „useknutý" závěr celé nahrávky.

Album je rozděleno klasicky „vinylově" na dvě poloviny. Prý má být jedna hi-fi a jedna lo-fi. Že je třeba hádat, která má být která, asi nebyl záměr. Stejně jako uvědomění si, že vlastně vše stojí a padá s hlasem „frontwoman",  hudební nápady se krčí až teprve někde za vychytaným zvukem a produkcí a že především nejde o nic, co by už tu nebylo. Nabízí se tak myšlenka, zda může nejen album, ale skupina sama vůbec oslovit i někoho jiného, než jen již v minulosti získané fanoušky s výše jmenovanými projekty.

Čtveřice Luno je zatím celkem novým jménem.Přitom album vůbec není špatné. Posmutnělé nálady jsou dostatečně romantické i efektní, Ema Brabcová jako zpěvačka vyzrála od někdejší zakřiknutosti k větší přesvědčivosti i sebevědomí, skvělá rytmika zní energicky, a ústup popových melodií na úkor „islandských" zvukových ploch zas svědčí o tom, že rozmáchlost a „prostorovost" hudby, kterou kapela s měsíčním názvem produkuje, není náhodná. „My bychom vzhůru k nebesům..." - však to všichni z hodin literatury známe.

 

Lakeside X: City Of Red Lights (X Production)
http://bandzone.cz/lakesidex

Třetí album elektropopových ctitelů Depeche Mode vyšlo už na sklonku minulého roku, ale pořád jsem ho nějak odkládal, až už se časově ocitlo trošku off-topic. Nicméně když si ho člověk pustí, brzo přijde na to, že se vlastně nic nestalo, protože čas tady opravdu nehraje roli. Tedy minimálně pro kapelu, která se v retro elektru vyžívá natolik, že její aktuální deska mohla klidně vzniknout před patnácti lety - a přesto lze vážně diskutovat nad tím, zda by už tehdy nezněla jako pocta minulosti.

Album Lakeside X má velmi zdařilou grafiku.Takže milovníci trendů ohrnou nos - co tu máme dál? Nač to natahovat - povedenou popovou desku, která sice není ani tak tajemná, ani tak temná, jak se tváří, ale přesto si sympaticky pohrává s náladami, nabízí spousty vůbec ne špatně zkompilovaných melodií, milé okouzlení samply analogových syntezátorů a dalšími zvuky historických mašinek. A navíc prozrazuje opravdové zaujetí žánrem, přístup, ze kterého je patrné, že činnost samotná je tu důležitější než případný cíl. Chci tím říct, že pravděpodobnost, že by tahle parta v době do příští desky čtyřikrát změnila sestavu, se nejeví jako příliš vysoká.

Skladby si pohrávají s melancholií i nostalgií, ale prvotní u nich je romantika. Tisková zpráva zmiňuje upíry, červenou oponu, bolest a vykoupení. Ve skutečnosti hudba, kterou album nabízí, má do bolesti a skutečné deprese daleko, připomíná spíš nevinnou hru a horrové propriety ve filmu pro děti. Když ale na tuhle stylizaci posluchač přistoupí a vezme ji za vlastní, otevře se mu svět, roztomilý o nic méně než kulisy filmů Tima Burtona.

Lakeside X působí už od konce devadesátých let.Možná i to nalákalo ke spolupráci na výsledné podobě zvuku Paula Kendalla, který v minulosti spolupracoval se snad všemi oblíbenci kapely, Depeche Mode počínaje a Erasure konče. A možná i to způsobuje, že víc než vyčpělý výlet do hudební minulosti tahle nahrávka působí jako návštěva ve stylovém šantánu, dekadentním baru, kde si dvojice šuškají v příšeří nad lampičkami ozářenými stolky a kde je šatna plná vycházkových holí a cylindrů.

Autor: Antonín KocábekFoto: archiv

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ