Tak jako každý rok s koncem května, tentokrát ve čtvrtek 23., ve Španělské Barceloně odstartoval další ročník velké evropské hudební události, festival Primavera Sound. Sjíždějí se sem hudební nadšenci z celé Evropy.
Katalánská přehlídka se letos koná už po třinácté. Za dobu svého trvání se zařadila nejen k největším akcím kontinentální Evropy (loni hrdě pořadatelé hlásili zhruba 150 tisíc návštěvníků), ale i k těm, kam stojí za to jak si zajet pro přehled o nových jménech, tak se i znovu ujistit, proč jsou některá letitá stále tak populární a respektovaná. Pro českého hudebního nadšence pak jde především o jakési "ovanutí normálem": zatímco u nás na mnohé ze zde světových jmen zavítá do klubů pár stovek návštěvníků, zde se jim dostává reakce adekvátní jejich schopnostem, popularitě v nadnárodním měřítku a kvalitě, a tak jim v přirozeném prostředí nadšeně aplaudují tisíce.
Festival letos pozměnil jméno - dřívější španělský pivovar San Miguel v roli hlavního sponzora vystřídal nadnárodní koncern Heineken, což se pochopitelně promítlo nejen do názvu, ale i do faktu, jaké jediné pivo bylo v areálu k dostání. Pořadatelé také nahradili dosavadní čipové karty, kterými byl vybaven každý návštěvník kvůli evidenci za tzv. QR kód, která má nyní každý příchozí na svém festivalovém náramku. Umožnilo to hladší vstup do přímořského areálu a výrazně kratší čekání příchozích.
Osvědčené a funkční organizační prvky - jako umístění většiny scén, oddělené koridory na spojovacích cestách po kterých se pohybují auta pořadatelů a především dodávky kapel, mířících ke svému pódiu, ale i například prosté programy v podobě malého letáčku, který má na jedné straně časy všech vystoupení a druhé mapku areálu, a prakticky se vejde do každé kapsy - zůstaly stejné.
Co bylo změnou méně příjemnou, že se posunuly časy vystoupení - okolo páté, šesté večerní se v programu objevili ti začínající, opravdu známí interpreti se dostávali na řadu až po jednadvacáté hodině, a headlineři pak letos své místo měli většinou až někdy mezi půlnocí a třetí hodinou ranní. To už také fungovaly jen ty větší z celkem devíti "stejdží".
Dramaturgie se i letos podržela žánrové pestrosti: na festivalu zde snadno potkat pop, rock, nejrůznější experimenty,ale i třeba hodně agresivní hardcorové kapely, a nebo naopak Dje a elektronické interprety - navzdory tomu, že Barcelona hostí zanedlouho i na elektronickou hudbu zaměřený a neméně slavný festival Sónar. Jen se mnohé scény časově překrývají a výběr toho, koho si užít a čí blok "obětovat", tak není snadný.
Tak jako obvykle, i letošnímu ročníku předcházel středeční "zahřívací večer". Fungovaly jen dvě scény a vstup byl zcela zdarma - aniž by se to projevilo na kvalitě programu. Kromě několika místních interpretů zahráli i stoupající popularitou ověnčení The Bots, kalifornské duo, které uvidí i návštěvníci letošních Colours of Ostrava nebo elektronický projekt DeLorean. Hvězdou středy však bezesporu byli britští The Vaccines.
To se projevilo i na mohutném ohlasu. Kapela ovšem představuje jen další verzi přidrzlých mladých spolků, které objevují už objevené, a těžko překvapí někoho, kdo už někdy slyšel kupříkladu The Strokes. Jestliže z desek znějí celkem svěže a ani tentokrát jim nechyběla energie, jejich skladby se nebezpečně podobají jedna druhé. A i když se odvázali, připomínalo to jen Sex Pistols hrající své coververze starých rokenrolů.
V čtvrtek festival začal naostro a na všech scénách, lidé se ale scházeli zvolna. Neko Case, americkou folk-rockovou písničkářku (než sólová dráha je pro mnohé známější kapela The New Pornographers, jejímž byla členem), na hlavní scéně sledovala jen stěží do poloviny zaplněná plocha. Její křehké písničky, něžné a posmutněle romantické, však i tak našly své příjemce. To domácí, barcelonská kapela Manel, byla o dost živější a aplaudovanější. Hudebně však šlo o nevýjimečný a k publiku až příliš vstřícný pop-folk. Jak trefně poznamenal kolega "takovej katalánskej Divokej Bill."
Zatímco nepříliš známí italové Blue Willa se se svými nástroji vůbec nemazlili a na jednom z nejmenších pódií do toho řezali s plnou vervou, na hlavní scéně nastoupila první očekávaná hvězda: američtí Dinosaur Jr. Šedovlasá ikona amerického rocku J.Mascis zběsile sóloval jak o život, a kapela ze sebe sypala hit za hitem. Došlo i na parádní předělávku Just Like Heaven z repertoáru The Cure, ačkoli frontman se svou hřívou bývá přezdíván "Šedý vlk", a i zbylá dvojice nepatří už dávno k teenagerům, všichni tři řádili, jak rozpustilí puberťáci.
Obzvlášť legrační to bylo u basisty Lou Barlowa. Kdo zná jeho poklidné písně s kapelou Sebadoh, mohl být zde z až punkového divočení vyloženě zaskočen. Ve závěru vyskočil na pódium zpěvák zběsilých Fucked Up, kteří hráli o něco později na jiné scéně, a s kapelou doslova odeřval poněkud křečovité finále.
Těžko říci, zda šlo o náhodu, nebo o poťouchlý úmysl pořadatelů, ale na hlavní scéně po Dinosaur Jr. vystoupili tentýž večer i Grizzly Bear a Animal Collective. Fauna to ovšem byla dost rozličná. Medvěd grizzly byl totiž na rozdíl od rozdivočelých mladých dinosaurů až rozvláčný a popově zasněný. Snaha o procítěnost tak místy sklouzávala až k ukázkové nudě. Nálady a zvuková propracovanost sice leccos zachránily, ale přesto na především zadních řadách byla znát zjevná nesoustředěnost a občas i zklamání. Na Animal Collective pak - podobně jako loni v Ostravě - čekali jen ti nejzvědavější a nejoddanější - začínali totiž až deset minut po třetí hodině ranní.
Hodně sympatický blok odehrál další ze starých rockových tahounů Bob Mould, někdejší člen kapel Sugar a Hüsker Dü. Přímočaré rockové písničky v sobě v druhém plánu měly hodně silné a přívětivé melodie, a kapela ve skvělé formě předvedla zábavný, nijak agresivní, ale přesto energie plný set. Do ideální formy jako by se naopak vůbec nemohli dostat američtí Deerhunter. Jejich vystoupení dominovala jednoduchá, ale úderná rytmika, nad kterou se nesl kvílivě lkavý projev Bradforda Coxe. Ten mnohé zaujal i dost divokou vlasovou kreací a oděním do dámských šatů. Postpunkový nihilismus kombinovaný s glam rockem ovšem především u mladších příslušnic publika slavil úspěch.
První den nabídl i celou další řadu zvučných jmen, ale přes několik bezpochyby silných míst jako by ve vzduchu viselo, že to hlavní teprve přijde o víkendu. Na pátek jsou totiž v plánu Blur, legendy zpětných vazeb Jesus and Mary Chain, divocí rockeři Swans, Shellac či Neurosis, a nebo módní jména James Blake či The Knife...
