Sobotním večerem vyvrcholil letošní ročník barcelonského festivalu Primavera Sound, který se do historie zapíše jako jeden z nejchladnějších. Žánrově šlo o nejpestřejší den, zároveň ovšem dost často byla na návštěvnících patrná únava a přesycenost hudbou.
Naštěstí se, stejně jako v pátek, nevyplnily předpovědi počasí, a z honících se mraků nespadla ani kapka. Za to foukal ostrý a studený vítr od moře a všichni tak byli tentokrát nabaleni už od odpoledne. Větrné počasí se také často negativně podepisovalo na zvuku, a pokud se přičte fakt, že poměr soustředěných posluchačů se zmenšoval na úkor těch, kteří si hudbu už jen vychutnávali jako pouhou zábavu, doplněk k tanci a konzumaci, pak to měly sobotní kapely o něco těžší.
Mnohé bloky se tak nesly v nekompromisním duchu. Za Band of Horses z amerického Seattlu museli zaskočit a znovu vystoupili Deerhunter, protože kapele nedovolila přicestovat americká tornáda, a finále jejich bloku bylo pak doslova apokalyptické: kapela ho ukončila mnohaminutovým běsněním zpětných vazeb. Jak se ale ukázalo později, ještě mají stále co dohánět. Na doslova nervní kytaru a kombinaci zběsilosti s křehkým dívčím zpěvem zas vsadili Thee Oh Sees, u nás prakticky neznámá čtveřice ze San Francisca, která však zde přilákala početný dav. Hodně členitá a rytmicky důrazná kapela ho pak řádně rozhoupala.
Hip hop nebývá na Primaveře častým hostem, ale u Wu-Tang Clan bylo patrné, že tu zdaleka nejsou jen pro zpestření. Naštvaný, "oldschoolový" projev rozhoupal několikatisícový dav a minimalistický hudební základ připomněl doby minulé. Je ovšem otázkou, jestli to v dnešní době zvukových možností není už opravdu až příliš velké retro, a zda formace poněkud nezaspala dobu, ukolébaná přízní věrných fanoušků.
Jednoznačným králem sobotního dne se ale stal Nick Cave. Spolu s inovovanými The Bad Seeds, do jejichž řad se vrátil - jako druhý klávesista a perkusista - někdejší člen Barry Adamson, se představil v nadprůměrné formě, a větší dav pod pódiem než on, měli za celý festival nejspíš jen Blur. Cave, celý v černém, od počátku nikoho nenechal na pochybách, kdo tu má všechny omotané kolem malíku. Nevydržel chvilku na místě, a poměrně brzy se pustil až k pódium chránícímu koridoru, kde si podával ruce s fanoušky a objímal s fanynkami. Část písní pak odzpíval i v pololeže na zádech, podepřen rukama diváků.
Začal písněmi z aktuálního alba, ale brzy došlo i na letité hity Red Right Hand a The Weeping Song. Vedle frontmana pak byl jako obvykle nejčinorodějším mužem pódia tradičně vousatý Warren Ellis, střídající kytaru, housle, flétnu a klávesy. Některé starší skladby, jmenovitě Mercy Seat nebo Jack the Ripper, dostaly v aktuální sestavě nezvyklé aranže, a třeba výtečně vygradovaná Stagger Lee dostala až osudový rozměr. Finále pak nezvykle obstarala křehká titulní skladba aktuálního alba Push The Sky Away.
K poměrně zajímavému paradoxu došlo u bloku Liars. Ti na scénu Pitchfork přilákali větší dav, než byla schopná pojmout, ale při vystoupení se zacyklili v jakémsi minimalistickém elektronickém kolovrátku s archaicky rovným rytmem, takže mnozí příchozí zase po chvíli znuděně odcházeli. Dříve rytmicky bohatá kapela je tak v současnosti v zajetí pravého opaku. To Crystal Castles své taneční beaty alespoň rozbušili do ohlušující hlasitosti, a spolu s jednoduchými, ale až hymnickými melodiemi, proměnili svůj blok v regulérní party.
Závěr na největší scéně Heineken patřil oživeným My Bloody Valentine. Irská kapela sice na pódiu patřila k nestatičtějším vystupujícím vůbec - členové většinou stáli nehnutě na místě a pouze"řezali" do kytar - ale za to rozpoutala takové hlukové běsnění, jaké na zbytku festivalu nemělo obdoby. Stěny kvílejících zpětných vazeb a ohlušující rachot si ale i po třetí hodině ranní užily tisíce lidí. A kapela, která se 10. června chystá poprvé i do Prahy ( seriózní varování všem - špunty do uší jsou do uzavřeného prostoru naprostá nutnost), byla tak pro mnohé vynikající tečkou.
V neděli a počátkem týdne ještě do festivalového programu patří série klubových koncertů, ale už v prvním červnovém týdnu se pořadatelé chystají spustit předprodej na příští ročník. Na ten letošní nakonec podle jejich informace dorazilo celkem 170 tisíc návštěvníků, a zdá se tak, že ohledně kapacity areálu a dalších problémů, pro další směřování festivalu bude dost možná zlomový.
