Pronikavá <span>vůně protestu</span> i radostné tango v páté cenové

Kultura
4. 4. 2010 09:00
Hudební tipy.
Hudební tipy.

Hudební tipy.Obě formace dnešních tipů rozhodně nejsou pro každého - a nejen proto, že svou myšlenkovou podstatou znamenají opak toho, co je přirozené pro většinu mainstreamu. Přesto ani jedna není nějakou alternativou nebo čímsi nestravitelným. Společným znakem obou je nejspíš upřímnost a přirozenost. První si svou cestu už našli, ti druzí ji teprv hledají.

Živé kvety - Spúšť (Slnko rec.)
http://www.myspace.com/zivekvety
Autorská plodnost slovenské party je až provokativní. Nové cédéčko se totiž objevilo pouhého čtvrt roku po tom předcházejícím. A ačkoliv se jedná jen o šestici vlastních a jednu převzatou skladbu, takže formátem jde tentokrát o minialbum, sám obsah ho řadí k plnohodnotným  položkám diskografie. Obsahuje totiž hned několik opravdu vydařených skladeb, které nechávají vzpomenout na zatím nejlepší titul skupiny, album Sloboda z roku 2005.

Živé kvety si před časem zahrály i v New Yorku.Skupina patří k těm, kteří při povrchním poslechu opakovaně hrají jen pověstné dvě skladby - rychlou a pomalou. Navíc před experimenty dávají přednost dylanovskému rockovému písničkářství. Jenže při bližším ohledání se zjistí, že to vůbec nehraje roli, a že pouze pánové a dámy nepotřebují zbytečně hrát komplikovaně. I s minimálními prostředky totiž dosahují působivosti lépe, než jiní složitými konstrukcemi. Nová, celkem už osmá studiová nahrávka je toho nejlepším důkazem.

Začíná v duchu většiny předchozího alba Zlaté časy - tedy spíš pocitovými, oddechovými a nijak zásadními skladbami. Svetlo je personifikovaný optimismus, Mesto zas reflektuje i mnohými jinými kolegy zpracované téma návštěvy New Yorku, kde skupina před časem koncertovala. Jenže už s druhou, titulní skladbou, se vrací pro zpěvačku Luciu Piussi charakteristická naléhavost, melancholie míchaná s pronikavým zvoněním na poplach. Texty neagitují, jen reflektují neradostnou současnost a pro skupinu i posluchače mohou být určitou terapií i uvědoměním si, že s některými věcmi kolem nás je dobře se nesmířit.

Realita v podání Živých kvetov má prst na spoušti.V poloze vyzpívávání se z životní reality, která je obvykle úplně jiná, než bychom si přáli a představovali, se nese většina nahrávky. Závěrečná coververze Krylovy Karavany mraků sem přesně zapadá - není to okázalé přiživování na slávě největšího z českých písničkářů jako u mnohých jiných, kteří ji také přezpívali, ale sdílení stejného pocitu. Upozornění, jak je text téhle písně stále mrazivě aktuální. A je příznačné, že mezi ostatními skladbami vyčnívá snad jen tím, že je česky. O podobných věcech totiž Lucia Piussi zpívá už léta a její vlastní texty nejsou o nic méně uvěřitelné či trefné.

ČTĚTE TAKÉ: Čerstvě smontovaný pop a injekce rocku namísto anabolik

Helemese - Houky (Indies MG)
http://bandzone.cz/helemese
Jihomoravská formace s poměrně infantilním názvem rozhodně nepatří k masově známým. Ale soudě podle jejich debutu jde rozhodně o výrazný objev, a co není, může být. Ovšem i kdyby zůstali lokální záležitostí, pravděpodobně by to, vzhledem k tomu co hrají, nebyl pro nikoho sebemenší problém. Těžko totiž mohou zaujmout milovníky dokonalosti, módních umělostí a nepůvodností vydávaných za progresi či pilné sledovače hitparád. Za to ty, kteří rádi živočišnost, živelnost a retro, by mohli bavit hodně.

Helemese jsou zatím stále na začátku.Hudba, která se line z první studiovky kapely, jež existuje zhruba tři roky, totiž zní přibližně podobně, jako kdyby se v hospodě vyšší cenové skupiny potkali Tom Waits s Shanem MacGowanem a rozhodli si spolu zazpívat si něco od Serge Gainsbourga. A protože zjistili, že je to baví, přidali nějaké to tango a skončili až k ránu. Vzdáleně se tu ozývají folklorní i folkové motivy, písničkářská tradice, šantán i šraml. Je v tom cítit radost, ryzí autentičnost a ambice nedělat umění.

Zatímco po hudební stránce debut Helemese nabízí pestrou a sympatickou směs střídajících se rozpustilých i teskných poloh s dominantním akordeonem, podpořeným zvukem houslí, v textech to občas za uši zatahá. Sice působí celkem uvěřitelně i přirozeně, ale přesto se někde nevyhnou banalitám a v psané podobě pak mnohde odkryjí prkennost a archaickou stavbu veršů. Což ale mimochodem platí i o jediném příspěvku z neautorské dílny - zhudebněném textu Jaroslava Seiferta.

Debut Helemese je roztančený i uhrančivě teskný.Když do textu Hladina zamontují francouzštinu, nelze nevzpomenout Radůzu. Helemese by nicméně bylo škoda nedoporučit všem milovníkům šramlů, Trabandu z období alba Kolotoč, Neočekávaného dýchánku, těm, kteří si pamatují skupinu Král Klacek a neotřásají se odporem při jejich nástupcích Sketa Fotr. A pokud patříte mezi ty, kteří jeden den nadšeně jásají na Tiger Lillies a druhý den divoce tančí u Gogol Bordello, zkuste i Helemese. 

Foto: archiv skupin

Další čtení

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Filmová výchova míří do škol. Kurzy pro učitele jsou připravené

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ