Radostné vzpomínání a nestárnoucí klasika

Kultura
3. 2. 2013 19:00
Hudební tipy.
Hudební tipy.

Písničkářské vzpomínky se v poslední době objevují stále častěji. Jednak samozřejmě je na co vzpomínat, jednak se v uklizených archivech občas ještě nějaká ta perlička objeví a pak také - mezi pamětníky jsou ti, kteří si těch znovu oprášených písniček váží a nevnímají je jako něco módně pomíjivého - což je bohužel přístup, který se u mladé posluchačské generace postupně vytrácí a mizí.

Jiří Dědeček: Zabili trafikantku (Supraphon)  
http://www.dedecek.cz/

Jiřího Dědečka mají jedni už navěky spojeného s Janem Burianem, jiní s obdobím Sametové revoluce, kdy zpíval o "rudochovi, co jde od válu" a dožadoval se návratu nepřítele, což jak se ukázalo později, bylo obojí poněkud předčasné. Pokud ale by měl být tento písničkář teoreticky představen někomu, kdo k němu dosud nenašel cestu, není asi lepší způsob, než mu pustit záznam koncertu z jara 1989, který o něco později vyšel na albu Zabili trafikantku.

Dědečkovy písničky až překvapivě nestárnou.Reedici alba vydavatelství připravilo jako dárek k autorovým šedesátinám - obsah původní LP desky je doplněn třemi ještě o pět let staršími skladbami. Devatenáct skladeb, propojených básničkami nebo sarkastickými úvody pozoruhodně funguje i s odstupem času. Není to jen nadčasovostí, Dědečkovy texty jsou natolik mnohovrstevnaté, že mohou oslovovat napříč generacemi, stejně jako s lety získávají další významy - aniž by se ztrácely ty původní. Jak se správně píše v průvodním slově, pamětníci je tak asi vnímají jinak než ti dobou nepoznamenaní, ale každý si může najít svoje.

Dědeček v textech prozrazuje skvělou schopnost glosovat realitu - takže jde pochopitelně i o svého druhu dokument doby vzniku - ale daří se mu i postihnout  a vypíchnout takové aspekty námětů, které se s dobou nemění. Navíc má specifický druh humoru a typicky českou kombinaci zdravé skepse, cynismu a schopnosti sebeshazování, že dokázal už tehdy nastolit atmosféru uvolnění natolik silně, že i zpětně se pocit svobody z nahrávky nevytrácí.

Poetika i angažovaná témata se tu prolínají stejně, jako se  Dědečkův úsporný, kramářsky-kabaretní kytarový doprovod potkává s několika skladbami, kde hostující housle a akordeon vytvářejí bohatší hudební linii, jinde jen podbarvovaného zásadního textu. Ve výsledku reedice zdaleka není jen historickým artefaktem pro pamětníky, ale i svého druhu učebnicí současným písničkářům a otevřením nového pohledu nynějším posluchačům: Tím, co se z ní mohou naučit, sice klidně mohou pohrdnout, ale dříve či později se bez toho stejně neobejdou.

 

Jaroslav Hutka: Vandrovali hudci (Galén)  
http://www.hutka.cz/

Nový obal Hutkovy klasiky se liší od původního jen v detailech.Druhé Hutkovo oficiální album vyšlo v roce 1976 - stejně jako jeho debut Stůj, břízo zelená obsahuje moravské lidové balady. Ukazuje vždy názorově vyhraněného písničkáře v jedné z jeho nejsilnějších poloh - jako člověka, který dokázal rehabilitovat lidovou píseň, a zbavil ji všech nepříjemných pachutí i deformací způsobených školní výukou a dechovkovými úpravami. Nejnovější reedice po šestatřiceti letech navíc vytahuje na světlo dalších šest písní, které se na původní vydání nedostaly.

Nemá smysl opakovat to, co pamětníci dávno vědí a ostatní si mohou přečíst v bohatém, výtečně informativně zpracovaném bookletu o okolnostech vzniku nahrávky. Mnohem zajímavější je samotný obsah. Je až neskutečné, jak navzdory staletím od doby jejich vzniku v této verzi písně nestárnou, jak stále vzbuzují respekt, a jak si udržují duchovní rozměr. A také jak málo stačí k tomu, aby se vyloupla jejich čistá krása a síla.

Fedor Frešo a Jaroslav Hutka při nahrávání.Přirozenost a nenucenost, s jakou zpívá publikum sborem s písničkářem, a také ucelený tvar, který Hutkovi pomohli vytvořit kytarista Radim Hladík a slovenský basista Fedor Frešo (mj. člen formace Collegium Musicum), který zde ovšem hraje na basovou mandolínu, mají na svědomí to, že nahrávka moravského koncertu i po letech dýchá takovou atmosférou, o kterou se jiní marně pokoušeli. Písně jako Starala se máti má nebo Hádala se duše s tělem vládnou takovou silou, že ji i v budoucnu jen těžko někdo překoná. Poslouchat ty písničky nepřipomíná návštěvu smutného, prázdného skanzenu, ale životem kypící lidovou veselici, s vínem, dobrým jídlem a rozesmátými děvčaty.

Ryzí folklór, zbavený balastu má díky tématům i skutečné a nestrojené upřímnosti schopnost oslovit dnes i zítra. A láska vydavatele k titulu, která se projevila v luxusním, graficky dotaženém obalu, je bonusem k obsahu. Tohle není vydání jen pro sběratele nebo Hutkovy fanoušky, kterých stále není málo, ale nahrávka, která rozhodně osloví každého citlivého jedince, schopného vnímat krásu hudby i života samotného.

Autor: Antonín KocábekFoto: archiv

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ