České doteky hudby
Ředitel festivalu Matějka: Mozart stále zůstává miláčkem Pražanů

Nejznámějšími pražskými sály se týden před Vánocemi rozezní skladby světových velikánů. Mezinárodní hudební festival České doteky hudby láká návštěvníky nejen na bohatý hudební program, ale také na neobyčejnou sváteční atmosféru a architektonické památky. V rozhovoru pro TÝDEN.CZ ředitel akce Miroslav Matějka prozrazuje, co návštěvníky festivalu čeká, a kteří interpreti jsou u Pražanů nejvíce oblíbení.

Letos probíhá už 19. ročník festivalu. Podle čeho vybíráte místa, kde se budou koncerty konat?

Každý rok se snažíme vybírat jiná místa, aby diváci stále nechodili do těch samých prostor. Festival se však neobejde bez takových míst, jako je například Rudolfinum nebo Smetanova síň v Obecním domě. Většinou však chceme koncerty situovat i tam, kde to není úplně obvyklé, a lidé tak mají možnost se podívat do míst, kam se obvykle nedostanou a kde mohou poznávat také krásu architektury, která je obklopuje. Například letos je to Španělský sál na Pražském hradě či Kostel sv. Šimona a Judy. Na příští ročník festivalu připravujeme koncert v Kostele sv. Salvátora a do budoucna přemýšlíme o Maiselově synagoze.

Co je cílem akce?

Těch je několik. Nabídnout klasickou hudbu v té nejlepší kvalitě, kterou se snažíme propojit s architekturou a cestovním ruchem, aby byla Praha atraktivní nejen pro české obyvatele, ale i pro zahraniční návštěvníky, což se každým rokem snad děje. I proto rádi přispíváme v projektu Czech Tourism "Česko země příběhů" (průvodce, který informuje o historii, tradicích a kultuře Česka, pozn. red.). Krom zahraničních hostů na naše pódia zveme i tuzemské mladé umělce, laureáty soutěží, kteří zatím nemají takový věhlas.

Proč se zaměřujete i na mladé interprety?

Chceme jim dát šanci, a tak se je vždy při vystoupení snažíme spojit s někým známějším, což jim může pomoci dostat se na pódia. Dalším cílem je rozvíjet tradici české interpretační školy. I letos jsme pozvali její typické představitele: například legendárního trumpetistu Miroslava Kejmara a varhaníka Aleše Bártu, nebo Ivu Bittovou, která rozvíjí tradici českého, slovenského a maďarského folklóru. V neposlední řadě festival uvádí programy, které jsou svou dramaturgií nové a inovativní. Je jich celá řada, letos je to například projekt Martina Hyblera pro Mira Žbirku s Moravskou filharmonií Olomouc s jeho tvorbou, a hlavně i tvorbou Beatles, na kterých vyrostla populární hudby posledního půl století.

Jaký je o České doteky hudby zájem?

Evidujeme, že každý rok zájem roste, návštěvníků neustále přibývá. Nicméně si myslím, že žádný festival ani podobné kulturní akce by se neměly poměřovat jen z hlediska přítomných v sálech, ale také podle známosti a přidané hodnoty. Mám na mysli i nepatrná kritéria, jako je návštěvnost webů nebo sociálních sítí. My se díky nim v tuzemsku dostáváme na číslo kolem milionu.

Myslíte si, že je v dnešní době klasická hudba stále u lidí oblíbená?

My se snažíme vychovávat mladé posluchače už od malička. Připravujeme různé koncerty pro děti s rodiči, což je velmi oblíbené a v rámci festivalu jsou koncerty pro děti hned vyprodané. Rovněž spolupracujeme i se školami, abychom pozvedli větší zájem o klasickou hudbu, nicméně já tvrdím, že každý si musí najít tu cestu sám, je to otázka času a vývoje.

Kteří autoři mají podle vás největší úspěch?

Těch je celá řada. To nelze paušalizovat levnou definicí. Jak už ale kdysi napsal v mnoha svých básních Jaroslav Seifert, Mozart zůstane pražským miláčkem. Dodnes mě udivuje, jak ho Pražané milují.

Podle čeho vybíráte účinkující?

Umělce vybíráme podle jejich kvality. Zároveň ale chceme, aby se pokračovalo hlavně v interpretaci českých umělců, a to platí i u zahraničních hostů. Vždy se je snažíme přesvědčit, aby zahráli nějakou českou skladbu. Andreje Baranova jsme kupříkladu přiměli k nastudování Sukovy fantazie a výsledek byl pro všechny zážitkem.

Proč?

Když se totiž české skladby naučí, mohou je pak hrát i v zahraničí a tím propagovat českou hudbu po světě.

Zajímavostí je, že festival začíná 16. 12. a končí 6. 1. 2018, proč právě tato data?

Pro náš festival je to tradicí již osm let. Tyto termíny se snažíme dodržovat, neboť 16. 12. se narodil Ludwig van Beethoven. Na počest tohoto velikána zahajujeme festival na Pražském hradě, letos v podání již zmíněné Sophie Jaffé. Festival probíhá tři týdny a celou akci ukončujeme dle tradice na Tři krále. Sice se nejedná o nějaký hudební milník, nicméně z hlediska symboliky to je vkročení do Nového roku.