Nové album
Rolling Stones: návrat k blues

Na nejnovějším albu britské rockové legendy nenajdeme jedinou vlastní notu. Celé slouží jako pocta bluesmanům, bez kterých by Rolling Stones nikdy nevznikli. A zároveň jako důkaz, že ani po pětapadesáti letech nezapomínají na své kořeny.

Když zpěvák Mick Jagger a kytaristé Keith Richards a Brian Jones zakládali v roce 1961 kapelu, neměli žádné autorské ambice - jejich cílem bylo hrát hudbu, která je okouzlila, totiž ryzí černošské blues. Zamilovali se konkrétně do jeho městské, elektrické a zvukově pořádně nadupané formy z Chicaga 40. a 50. let, kde tehdy kralovali muzikanti jako Howlin' Wolf, Muddy Waters, Little Walter nebo Willie Dixon. Na rozdíl od akustického venkovského blues z Jihu to byl pořádný nářez, ostatně právě tady se poprvé objevila dominantní role sólové elektrické kytary, posléze poznávací znak všech tvrdších odrůd rocku. Žádný div, že to ty ostré kluky z předměstí Londýna tak lákalo.

Střih - uplynulo přes půl století, z Rolling Stones je patrně největší rocková kapela v dějinách a její členové toho mají za sebou tolik, že by to vydalo na deset životů, ať už se to týká hudby, nebo drsných zážitků. Vydali desítky alb, většinou s autorským repertoárem, a teď se programově vracejí ke skladbám svých raných oblíbenců. Od prvních tónů úvodní Just Your Fool se album Blue & Lonesome nese v jednoduchém, přímočarém duchu - klasické tříakordové "dvanáctky", hutný elektrický zvuk. Krátká kytarová sóla a vyhrávky, žádné exhibice, z písní je slyšet především dokonalá souhra a touha si to blues po všech těch letech pořádně užít.

Dominantním nástrojem je Jaggerova foukací harmonika, pro chicagský styl typická. A hraje mu to výborně, jako ostatně skoro vždycky. Jagger na albu také skvěle zpívá, soustředěně a bez občasných typických manýr, hlavně v titulní písni či v Hoo Doo Blues. Richardsova kytara je patrně nejvýraznější hned ve zmíněném otvíráku Just Your Fool, jinak veškeré instrumentální výkony slouží celku, nijak zvlášť se nepředvádějí ani hvězdní hosté (kytarová legenda Eric Clapton nebo bubeník Jim Keltner).

Celé to ovšem naplno ocení hlavně bluesoví fanoušci, ostatním písně začnou po čase trochu splývat. Blues je dost konzervativní styl a v těch jednoduchých harmoniích ani Jagger s Richardsem mnoho nového nevymyslí (lehce se vymyká jen Little Rain, ale jen proto, že je víceméně akustický). Rozhodně však budete spokojeni, jestliže máte tuhle hudbu rádi a chcete slyšet, jak se jí věnují opravdoví mistři. Nemají černou pleť a nejsou z Ameriky, i tak se ovšem v blues vyznají jako málokdo na světě.