Mick Jagger se s Keithem Richardsem znali již od dětství, ale sblížili se v roce 1960, když při náhodném setkání ve vlaku zjistili, že oba milují stejnou hudbu - americké bluesmany. A tak založili kapelu. Na hudební scénu vtrhli jako zlí a vlasatí hoši v červenci 1962 vystoupením v londýnském klubu Marquee. A stali se senzací. Poté prodělali řadu krizí, včetně oplétaček se zákonem kvůli drogám, ale postupně vystoupali až na vrchol pomyslného žebříčku největších rokenrolových skupin světa. Ve středu již pošesté vystoupí v Česku.
Při historickém setkání ve vlaku držel Mick desku Chucka Berryho, Keith se potloukal s kytarou. Mick měl kapelu Little Boy Blue and the Blue Boys a Keithe do ní přitáhl. Kapela vykrystalizovala při koncertech Alexise Kornera a jeho Blues Incorporated. Při jednom se Mick s Keithem seznámili s multiinstrumentalistou Brianem Jonesem a do kapely přišel klavírista Ian Stewart (1938-1985). V červnu 1962 se osamostatnili. Název skupiny vzešel z písně dalšího společného oblíbence Muddyho Waterse - Rolling Stones (valící se kameny nebo tuláci bez domova).
V červenci 1962 poprvé vystoupili jako záskok za "otce" Kornera ve slavném klubu Marquee. Na konkurz přišel baskytarista Bill Wyman a počátkem roku 1963 se objevil uhlazený bubeník Charlie Watts. Brzy si jich všiml Andrew Oldham, který produkoval jejich první alba. Zajistil smlouvu s firmou Decca a začal budovat stounovskou image zlých a vlasatých klacků jako protiklad k uhlazeným Beatles.
V květnu 1963 nahráli první singl Come On od Berryho a v dubnu 1964 vyšlo jejich první album The Rolling Stones. Plně autorská byla až čtvrtá deska Aftermath (1966). Hymnou tohoto období se stala píseň (I Can't Get No) Satisfaction s již zlidovělým úvodním kytarovým rifem. "Stouni" začali zdolávat čela hitparád a pozornost začaly budit i informace o tom, jakou výtržnost zase ztropili, jaké drogy mají zrovna v oblibě nebo kdo měl nejvíce žen v posteli. Kvůli drogám se dostávali do konfliktu se zákonem.
Divoká 60. léta si ale i v případě Rolling Stones vybrala svou daň. V roce 1969, krátce po svém odchodu kvůli neshodám s Mickem a Keithem, byl nalezen mrtvý na dně bazénu svého domu Brian Jones a jeho smrt není dodnes objasněna. V témže roce byl na festivalu v Altamontu před očima skupiny ubodán fanoušek.
Zavedenou instituci to však nemohlo zastavit. Na jedné straně estét, intelektuál a výrazný zpěvák Mick, který si vyzkoušel i herectví, na straně druhé věčný rebel a nezaměnitelný kytarista Keith, vždy s cigaretou v ústech či s bourbonem v ruce a s vlasy "jako po výbuchu granátu". Oba utvořili výjimečnou autorskou dvojici přezdívanou Glimmer Twins (Blýskavá dvojčata). Během 70. let se běžnou součástí života kapely staly limuzíny, luxusní sídla v daňových rájích, vyprodané koncertní štace a milostné a manželské aféry, které vydají na román.
Největší popularity dosáhli Rolling Stones na přelomu 60. a 70. let s alby Beggar's Banquet (1968), Let It Bleed (1969), Sticky Fingers (1971), na kterém se poprvé objevilo slavné logo s jazykem, či Exile On Main Street (1972). Na většině těchto alb se již podílel brilantní a dodnes uznávaný kytarista Mick Taylor, který vystřídal Jonese. V roce 1975 Taylora vystřídal Ron Wood, jenž zapadl hudebně i lidsky. Autorsky nedoceněný se cítil Wyman, který odešel v roce 1992. Za něj nastoupil jazzman Darryl Jones, který se ale řádným členem již nestal.
Po sólových ambicích a sporech v 80. letech se "stouni" vrátili s plnou parádou v roce 1989 deskou Steel Wheels, která odstartovala veleúspěšná 90. léta. Přestože během více než půlstoleté kariéry prodělala skupina řadu krizí a její zakladatelé Mick Jagger a Keith Richards letos oslaví už 75. narozeniny, stále jim to šlape jako zamlada.
Celkově "stouni" vydali několik desítek desek, poslední studiová s názvem Blue & Lonesome vyšla v prosinci 2016. Na albu se vrátili k blues, se kterým kdysi začínali. Obsahuje 12 coververzí písní bluesových hvězd jako Howlin' Wolf, Jimmy Reed nebo Little Walter.
