Mladá naděje
Saxofonová princezna Grace Kelly: Jazz není jen pro elitu

Hvězdou letošního Československého jazzového festivalu v Přerově je teprve dvacetiletá americká saxofonistka Grace Kelly. Přesto už má za sebou docela bohatou kariéru a škatulka mladé jazzové naděje jí přestává stačit - ocenění už sbírá i v "dospělých" kategoriích. "Věřím, že jazz je pro každého," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ.

Co poslední dobou posloucháte?

Poslouchám směsku, jako vždycky. Poslední dobou jsem hodně poslouchala Franka Morgana, protože se podílím na natáčení dokumentu o něm. Také skvělou popovou kapelu Maroon 5, Amy Winehouse, Billa Frisella, Dizzyho Gillespie a spoustu dalších.

Než jste se dostala k alt-saxofonu, vyzkoušela jste několik nástrojů. Hrajete na ně ještě? Nebo zkoušíte nějaké další?

Začínala jsem s pianem, v šesti letech. Rychle jsem zjistila, že nenávidím cvičení, a chtěla jsem improvizovat namísto hraní not z papíru. Ve čtvrté třídě jsem začala s klarinetem, ale i to byly těžké časy. Nelíbil se mi zvuk, co jsem vytvářela, byl frustrující.

A zpívala jsem, sotva jsem uměla mluvit, a dělám to ve svém hudebním životě a na vystoupeních nadále. Také je užitečné při hraní na nástroj, lépe a rychleji si můžu zapamatovat melodie a navíc mám vazbu na slova, což bohužel spousta instrumentalistů nemá! Při skládání si zase pomáhám na piano. Dál pracuji na své hře na flétnu a chci se naučit na kytaru, abych mohla psát písničky a doprovázet se. Potrvá to ale dlouho, učení mi jde pomalu. Ale zrovna jsem si koupila ukulele, je to sranda.

Líbí se vám v hudbě elektronické nástroje, samply a podobně?

Ano! Mám ve svém pokoji malé studio, takže můžu pracovat na vlastních skladbách a vyrábět dema písniček. Na svých albech jsem zatím samply nepoužívala, ale do budoucna to může být zajímavá idea. Jsem otevřená všem typům hudby, pokud jsou dobré. Ráda poslouchám všechno od jazzu přes pop po hip-hop nebo world music, na co si vzpomenete. A mnoho z toho zahrnuje samply. Myslím, že je důležité přijmout dobu, v níž žijeme - a rok 2012 se od starých časů liší i technologiemi a počítači. Je těžké to ignorovat.

Jaké máte plány do blízké i daleké budoucnosti?

Jsem hodně vytížená na šňůrách, teď se těším na evropské turné. A příští rok plánuji se přestěhovat do Los Angeles, abych se mohla věnovat i skládání. Doufám,že budu jednou skládat pro filmy a televizi a snad v nich i hrát.

Také bych ráda pomáhala lidem po světě, přinášet něco radosti dětem v těžkých situacích, a snad v budoucnu i měla nadaci, která by jim pomáhala finančně a povzbuzovala by je, aby začali dělat hudbu.

A sním o spolupráci s další řadou umělců z jazzového světa i mimo něj, jako jsou Brian Blade, Sonny Rollins, Stevie Wonder, Sting, Paul McCartney, Maroon 5, Bruno Mars a tolik dalších.

Takže jazz nevnímáte jako sofistikovanou hudbu pro náročného posluchače?

Mám neskutečně ráda popularizaci jazzu spojením s popem, fúzí a tak dále. Věřím, že jazz je pro každého. Nemá to být elitní hudba, pouze "umění". Obecně nejsem fandou "moderního jazzu", který nemá žádnou melodii. Proč bychom nemohli vzít jazzovou harmonii a dát jí popový rytmus, napsat z toho chytlavou písničku a nechat laiky si ji užít? Bylo by skvělé, kdyby takto uvažovalo víc jazzových muzikantů.

Myslím, že pro někoho mladého jako já je důležité nadchnout mou generaci jazzem, udělat z něj zase "cool" muziku. Svého času byli Frank Sinatra a Louis Armstrong populární hvězdy, jazz byl "populární" hudba. Musíme oživit jazz i jeho publikum. Doufám, že si v budoucnu udělám jméno coby někdo, kdo hraje jazz i popové věci, přináší jazzový zvuk i tradice. Chci přinést tuto úžasnou hudbu mladšímu i širšímu publiku a ukázat jim svobodu a krásu, kterou má. Jazz není o saxofonistovi, co zahraje milión not a zmate své obecenstvo. Jazz má melodie, krásu a vzrušení.

Nahrávala a vystupovala jste s řadou jazzových osobností, včetně třeba Lee Konitze nebo Phila Woodse, kteří se narodili ve dvacátých, třicátých letech. Liší se takové hraní nějak významně od hraní s vašimi vrstevníky?

Je v tom obrovský rozdíl. Byl to splněný sen, hrát s mistry, poznávat jejich osobitý zvuk. Po pár notách poznáte, že hraje Lee nebo Phil. Jejich zvuk a přístup je skutečně unikátní.

Ale i hrát s vrstevníky stojí za to. Spousta hudebníků mého věku umí úžasně hrát a přizpůsobit se spoustě různých žánrů, k čemuž se řada veteránů nemusí odhodlat. R'n'b, hip-hop, nepravidelné rytmy, country a tak dále.

Ačkoli jste pro mnohé kritiky a hudebníky prokázala, že jste vyspělá hudebnice, pro mnohé jste stále mladým talentem, jazzovou nadějí a podobně, obdržela jste řadu ocenění v takovém duchu. Neomezuje vás to už, takové škatulkování?

Jsem za to ráda, právě díky těmto oceněním mohu jezdit po světě a mít takovou kariéru. Mým dalším krokem ale bude vystoupit z této kategorie a stát se pro hudbu skutečným přínosem. Oceňuji, že spousta muzikantů, se kterými jsem spolupracovala, poslouchala mou hudbu a neřešili můj věk. Na prvním místě jsem přece muzikant. Věřím, že jak má kariéra bude pokračovat, lidé o mě takto pořád budou mluvit, ale postupně se to stane historií a prvními krůčky spíš než něčím, co mě v první řadě definuje.