Pražští Skyline, jedni z mála pohrobků někdejší silné taneční scény u nás, mají nové, celkem již páté studiové album Private Madness, Public Danger. Ve čtvrtek 4. listopadu ho pokřtí v pražském Lucerna Music Baru. O jeho vzniku a současnosti kapely si s TÝDNEM povídal bubeník a jeden ze dvou zakládajících členů v sestavě Radek Bureš.
Novou desku jste začali natáčet už před rokem. Proč se její vznik tolik protáhl?
Šlo ve skutečnosti o postupný, zcela plánovaný proces. Nejprve jsme s naším producentem Dušanem Neuwerthem nahráli tři skladby na zkoušku, abychom si vyzkoušeli, jak bude vzájemná spolupráce fungovat. To bylo loni na podzim. Všechny skladby dopadly skvěle, takže bylo rozhodnuto, že spolu budeme pracovat na celé desce.
Jak vůbec došlo k volbě Dušana Neuwertha jako producenta? Pokud vím, je to první vaše spolupráce s ním.
To rozhodnutí bylo celkem jednoduché. Minulou desku jsme si dělali sami a tentokrát jsme chtěli, aby to znělo jinak. Abychom se trochu posunuli a nezacyklili se. Navíc mezitím přišla do kapely Marka, což byla další dobrá příležitost a impuls ke změně. Takže prvotní byl pocit, že k tomu budeme potřebovat nějakého opravdového producenta, někoho mimo kapelu, kdo má odstup a zkušenosti. A každý ví, že těch tady u nás moc není. Navíc já osobně třeba neznám desku, která by se Dušanovi nepovedla, takže se to nabízelo.
On zatím ovšem dělal převážně s rockově laděnými kapelami, takovými, které mají ve středu všeho kytaru, zatímco vy jste vždy stáli a padali s „mašinkami"...
Já mám k němu naprostou důvěru - jen jsme si právě z toho důvodu, že je spíš na ty kytary, nebyli jistí, jestli se mu vůbec do toho bude chtít. Pak jsme se ale dohodli a probíhalo to skvěle.
Na webu ovšem máte zápis, že když vám odevzdal svou podobu těch tří „zkušebních skladeb", tak že to byl pro vás poměrně šok. Proč?
To jsem tam vůbec neměl psát (smích), všichni se na to ptají. Ale je to pravda. Dušan od začátku říkal, že jeho idea je to udělat co nejvíc živé. Využít ty elementy, které jsou k dispozici. Říkal: "Máte tam živé bubny, zpěv a kytary, na tom to postavíme." Což nám připadlo super. Ale když jsme to pak slyšeli, tak nás to trochu zaskočilo, že to je živé až tolik. Totálně a s minimem elektroniky. Ale to překvapení rozhodně bylo v dobrém. Jen nám chvíli trvalo, než jsme to strávili. (smích)
Tím se vám ovšem podařilo se zbavit vaší asi největší slabiny, to jest, že se vám tu skvělou energii vašich koncertů v minulosti nikdy nepodařilo protlačit na nahrávky.
To byl samozřejmě náš hlavní cíl. A je bezvadné, že z toho ostatní mají podobný pocit jako my.
Nicméně třeba v Get Out se přibližujete až energetické smršti ve stylu Prodigy. Nebylo to už na vás moc?
Ne. To, že některé skladby jsou „šmrnclé" třeba Prodigy nebo Hadouken!, to bylo tak nastavené už od nás. Už dema byla podobným zvukem ovlivněná a chtěli jsme to tam mít. Máme ty kapely rádi, patří určitě k našim základním inspiracím.
Čím je vlastně inspirován název desky?
Je to ze seriálu Profesionálové - právě takhle se jmenovala vůbec první epizoda seriálu. Nám se to slovní spojení líbilo, bavilo nás, jakou to má atmosféru.
Předloni jste vyměnili zpěvačku, nicméně ta nová vám loni otěhotněla. Jak se to promítlo do praktického fungování kapely a koncertů?
Zatím, musím zaklepat, to vše funguje skvěle. Maru má dobré rodinné zázemí, rodiče i manžel ji pomáhají, zatím se to daří výborně zvládat. Ona od začátku chtěla to spojit a brzo koncertovat. Samozřejmě jsme chvíli měli pauzu, ale nebyl v tom problém.
Už mimochodem zmizelo prvotní posmívání v souvislosti s jejím příchodem k vám od rockových Gaia Mesiah?
Ještě posledních pár fanoušků, kteří si nezvykli, asi je, ale vcelku už je to zanedbatelné. Jádro těch skalních, kteří chodí na koncerty, už to myslím pochopilo, že jsme teď semknutější a je to větší jízda. Vlastně jediný opravdový konflikt, který jsme měli, byl naopak s fanoušky Gaia Mesiah, kteří nějak nevydýchali, že „rockerka" Marka Rybin je v taneční kapele, a na jednom festivalu jsme se s nimi skoro poprali. Sprostě na nás pořvávali, my pak na ně taky, dost to tam tehdy houstlo.
I na vaší nové desce jsou ty poklidnější, náladovější polohy, jako jsou ve skladbě Better Bright Tomorrows, spíš v menšině. Už vás to omrzelo být i zasnění?
My jsme opravdu chtěli mít tu desku "našláplou". Dřív jsme měli obě ty polohy, ale tentokrát se skladby vybíraly primárně tak, aby se tam dostaly především ty rozjetější. Taky nám zůstalo dost skladeb v různém stadiu rozdělanosti, které jsme nepoužili.
Jak bude vypadat křest?
Všechny rozhodně zveme 4. listopadu do Lucerna Music Baru. Tak jako vždycky i tentokrát chceme, aby to byla hlavně dobrá show. Aby to byl především koncert, tak jak má vypadat. Samozřejmě budou speciální projekce nebo světla, ale z toho nechceme dělat událost jako někteří jiní - na větších koncertech, kde to podmínky dovolí, to bereme jako standard pro naše fanoušky. A mít nějaké speciální hosty nebo kostýmy nás nebaví. Nechceme to nějak ředit a dělat z toho divadlo. Hlavně aby to byl pořádný mejdan a jízda od začátku do konce. Proto tam taky nemáme žádnou předkapelu. Ale novinkou bude určitě ten samotný repertoár - některé skladby v Praze zazní úplně poprvé.
Když teď máte zpěvačku maminkou, bude vůbec nějaké turné?
Koncertů máme hodně až do konce roku. I když jsme si samozřejmě předem nastavili režim tak, aby to bez nervů zvládala. Takže jsme si například řekli, že nebudeme hrát více jak dva koncerty po sobě, maximálně tři koncerty týdně a podobně. Takhle budeme fungovat určitě až do příštího roku. Rádi bychom se pak více soustředili na zahraničí, myslíme si, že s touto deskou máme větší šance. Potěšilo nás i to, že se první singl hodně hraje na slovenském Radiu FM. A taky musíme dodělat klip.
