Již pošesté u nás vystoupí švýcarská písničkářka Sophie Hunger, kterou u nás poprvé představil trumpetista Erik Truffaz v roce 2007. Tentokrát míří hudebnice s původním jménem Emilie Weltiová do Berlína na společný koncert s Marianne Faithfullovou a po cestě se ve středu 25. května zastaví i v pražském Paláci Akropolis.
Umělecký pseudonym "Sofie Hladová" dobře vystihuje smysl pro humor písničkářky, která bývá nejčastěji označována za křehkou, chytrou či uhrančivou a vysloužila si nálepku propojení Joni Mitchellové, Nico, Björk a Alenky v říši divů. "Fascinuje mě ten impuls, který se každého z nás dotkne. Ať stavíte domy nebo vytváříte věty ze slov, vždy musíte naplnit prázdnotu obsahem, vytáhnout sám sebe z chaosu. Když člověk chce uchopit píseň, je to podobné: začnete u beztvarého magmatu idejí, emocí a slov a vytvoříte z nich píseň,“ popisuje svůj přístup k tvorbě Sophie Hunger.
Před čtyřmi lety u nás vystoupila před Erikem Truffazem na koncertech v Praze a v Brně, poté si troufla na samostatné vystoupení v Akropoli a vzápětí ji pozvali na festival dramaturgové Colours Of Ostrava. Poté znovu zpívala v Akropolis a nyní přijíždí téměř jako "stará známá" - a především už jako evropská hvězda.
Poprvé se talent tehdy třiadvacetileté slečny projevil na debutu Sketches On The Sea, který Sophie Hunger natočila před čtyřmi lety. Komorní nahrávka, zplozená takříkajíc na koleně jen s pomocí muzikantských přátel, šla okamžitě z ruky do ruky, prostřednictvím "výpalků" a skrze internet. Když ji vložíte do přehrávače, působí zprvu jako nevtíravá tichá kulisa, jenže jakási vnitřní naléhavost ve zpěvaččině hlase vás přiměje desku poslouchat zas a znovu. Písně Sophie Hunger se odehrávají na pomezí reality a fantazie, nejčastěji mají hořkosladký, snový charakter, texty nás ujišťují, že nic není takové, jaké se zdá.
Sophie Hunger je rodilá Švýcarka a žije v Curychu. Vyrůstala v Londýně a v Německu v rodině diplomata. Zpívá anglicky, německy, francouzsky a švýcarským nářečím. Její druhé album Monday´s Ghost produkoval basista Erika Truffaze Marcello Guilliani ještě v akustickém, intimním duchu, zatímco na loňském albu, nazvaném podle písničkářčina data narození 1983 , se ke slovu dostala elektronika. Větší pódia žádají větší hlasitost, aniž to Sophie Hunger ubírá na stylu. Její naléhavý hlas doprovázejí hlasité bicí, zkreslená harfa a trombon.
