Do pražské Akropole zavítá v pátek 1. října čím dál nepřehlédnutelnější písničkářka, Švýcarka Sophie Hunger. Umělecký pseudonym - Sofie Hladová - dobře vystihuje její smysl pro humor. Osobní kouzlo dívky, která zpívá plynně čtyřmi jazyky, by ale fungovalo i pod původním jménem Emilie Welti.
Její soustředěný, intimní, křehký a chytrý projev je především věcí talentu, přirozenosti a soustředěné upřímnosti. Poprvé u nás vystoupila před třemi lety jako předskokanka trumpetisty Erika Truffaze na koncertech v Praze a v Brně, poté si troufla na samostatné vystoupení a letos v létě ji pozvali na festival okouzlení dramaturgové Colours Of Ostrava. Nyní přijíždí téměř jako "stará známá" a především už jako evropská hvězda.
Poprvé se talent tehdy třiadvacetileté slečny projevil na debutu Sketches On The Sea, který Sophie Hunger natočila před čtyřmi lety. Komorní nahrávka, zplozená takříkajíc na koleně jen s pomocí muzikantských přátel, šla okamžitě z ruky do ruky, prostřednictvím výpalků a skrze internet. Když ji vložíte do přehrávače, působí zprvu jako nevtíravá tichá kulisa, jenže jakási vnitřní naléhavost ve zpěvaččině hlase vás přiměje desku poslouchat zas a znovu.
Písně Sophie Hunger se odehrávají na pomezí reality a fantazie, nejčastěji mají hořkosladký, snový charakter, texty nás ujišťují, že nic není takové, jak se to zdá být a hlas na nás působí až uhrančivě. Promotéři médiím rádi zdůrazňují, že Hunger "zní jako surrealistické spojení Björk s Nico, Joni Mitchell a Alenkou v říši divů dohromady."
Sophie Hunger je rodilá Švýcarka a žije v Curychu. Vyrůstala v Londýně a v Německu v rodině diplomata. Zpívá anglicky, německy, francouzsky a švýcarským nářečím. Její druhé album Monday´s Ghost produkoval basista Erika Truffaze Marcello Guilliani ještě v akustickém, intimním duchu, zatímco na letošní novince 1983 se k lizu dostala elektronika. Větší pódia žádají větší hlasitost, aniž by to Sophie Hunger ubralo na stylu. Její naléhavý hlas doprovázejí hlasité bicí, zkreslená harfa a trombon.
