Ztracené dědictví
Starý zpěvník učí afghánské děti znovu milovat hudbu
27.06.2016 17:30
Když americká učitelka hudby Louise Pascaleová našla ve své knihovně třicet let starý afghánský zpěvník pro děti, uvědomila si, že pravděpodobně drží v ruce poklad. Hra na hudební nástroje byla za vlády Talibanu v 90. letech v Afghánistánu zakázaná a i nyní mnozí konzervativní muslimové s nelibostí pohlížejí na většinu forem hudebního projevu.
"Hudebníci mohli přijít o rozum, když měli zakázanou hudbu. Skrývali své nástroje pod hromady dřeva a v noci se alespoň v duchu snažili přehrávat si skladby," prohlásila Pascaleová. "Když jsem se v roce 2009 (do Afghánistánu) vrátila, některé dívky mi řekly, že hudbu vůbec nepoznaly," dodala.
Zelenou knihu s 16 dětskými písněmi, která je nyní ohmataná a potrhaná, Pascaleová sestavila, když v 60. letech pracovala v Afghánistánu jako učitelka. Další generace dětí už ale neměla možnost tyto nápěvy slyšet.
"Lidé mi říkali, že to není možné, že matky ty písničky svým dětem pravděpodobně doma pobrukovaly. Ale když žijete ve strachu, nic takového si netroufnete. Co když si je děti pak začnou prozpěvovat na veřejnosti? Následky by byly děsivé," uvedla.
Po dlouhé době, kdy v Afghánistánu nebyla, již Pascaleová neuměla přečíst texty písní a nevzpomínala si ani na jejich melodie. V tu chvíli si uvědomila, že zpěvník nepatří do její knihovny, a rozhodla se, že tyto písně vrátí afghánským dětem.
"Mluvila jsem s mnoha Afghánci a reakce byla vždy stejná: byli dojatí a přáli si, aby tyto písně opět v jejich zemi zazněly," řekla.
S pomocí afghánského hudebníka Pascaleová sestavila novou verzi zpěvníku a v roce 2007 bylo 5000 výtisků připraveno k odeslání do škol a sirotčinců v Afghánistánu, společně s CD a magnetofonovými kazetami.
O knize s dlouho ztracenými dětskými písněmi se doslechla manželka afghánského velvyslance ve Spojených státech a rozhodla se, že zpěvník bude k mání i na afghánské ambasádě ve Washingtonu.
Na zahájení prodeje se sešlo asi 200 Afghánců, kteří se slzami v očích poslouchali nahrávku písní, jež si pamatovali z dětství, uvedla Pascaleová.
Američanka viděla potenciál knihy nejen v tom, že může dětem ukázat kulturní dědictví země, ale také ve zvýšení gramotnosti. V roce 2009 odcestovala do Afghánistánu, aby viděla, jaký má zpěvník vliv, a rozhodla o dalších krocích. "Všimla jsem si, že děti si texty opravdu čtou," konstatovala s radostí.
V roce 2013 byl vydán druhý výtisk zpěvníku, doprovázený příručkou pro učitele, jak pomocí této knihy zvýšit gramotnost. Ke slovníku byl navíc připojen i blok a dvě tužky, což pro mnohé chudé afghánské školáky představuje vzácnost.
Doposud bylo po celém Afghánistánu rozesláno 50 tisíc výtisků zpěvníku, Pascaleová ale říká, že je to jen "kapka v moři". Americká učitelka doufá, že se jí podaří shromáždit peníze na třetí vydání zpěvníku, které by kromě příručky pro učitele mohla doprovázet i sbírka afghánských lidových příběhů, které se také podle Pascaleové vytrácejí.
"Když národ ztratí svou kulturu, když ztratí svou hudbu a umění, ztratí identitu a lidskost," prohlásila Pascaleová. "Netvrdím, že tento zpěvník obrátil Afghánistán k lepšímu, ale přeci jen snad má na místní lidi maličko vliv," dodala.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.