Hudebník Jiří Stivín na koncertu v pražském jazzovém klubu Reduta 23. listopadu v den svých 75. narozenin převezme Diamantovou desku Supraphonu. Ocenění získal za 673 710 prodaných nosičů. Stivín zároveň na koncertu pokřtí výběrové trojalbum nazvané (75) Quodlibet.
"V Redutě jsem měl první svatbu a slavil jsem tam padesátiny, tak jsem si schválně vybral termín koncertu na pětasedmdesátiny. Budeme hrát a povídat si, pozval jsem asi dvacet přátel, jinak to bude otevřené pro veřejnost," řekl Stivín.
Známý hudebník narozeniny slavil již 18. listopadu tradičním koncertem k Poctě sv. Cecílii v pražském Rudolfinu. Opět ho doprovodilo proměnlivé muzikantské sdružení Collegium Quodlibet. "Tyto koncerty děláme už od mých padesátin, mám radost že přišlo hodně lidí. Byla to důstojná oslava," uvedl.
Stivín bývá někdy označován za "muže v placaté čepici, který umí hrát i na slupku od banánu nebo záchodovou rouru". "Ono se to trochu přehání, je to instalatérská trubka, která může být teoreticky od čehokoliv. Co se týká čepice, nechávám si šít speciální s malým kšiltem. Když jsme se jednou rozhodl, že ji odložím, začali na koncertech chodit lidé a ptali se, kde je Stivín, že přišel nějaký divný plešatý dědek," podotkl.
Výběrové trojalbum (75) Quodlibet je při mnohosti Stivínových hudebních kontaktů a počtu vydaných alb jen zlomkem toho, čím posluchače od šedesátých let potěšil. První CD z bilančního kompletu nabízí kombinaci snímků z alb Zvěrokruh a Status Quo Vadis. Druhé CD nese název Jazz v tandemu a je věnováno mimořádnému spojení s kytaristou Rudolfem Daškem. Třetí disk je nazván Barokní zobcovky a patří hudbě skladatelů Georga Philippa Telemanna a Antonia Vivaldiho. "V tomto novém trojalbu se nesnažím o nový tvar, jen spojuji spojitelné a mám za to, že atmosféra při poslechu může pozitivně fungovat," řekl Stivín.
Jedna z prvních Stivínových nahrávek pro Supraphon byla natočena v květnu 1969. Šlo o skladbu Antonína Matznera Love in Davos, No 329. Již o dva roky dříve se však Stivín podílel se svoji flétnou na nahrávce slavné písně Slavíci z Madridu v podání Waldemara Martušky. "Říkal jsem tehdy dirigentovi Josefu Vobrubovi, že to improvizované sólo ještě přehraju, ale jemu těch šestnáct taktů stačilo," vzpomíná Stivín.
V uměleckém světě se pohybují i jeho čtyři děti. Zuzana je herečkou i zpěvačkou, Markéta učí na flétnu, Jiří je bubeník a Adam hraje jako baskytarista v popové skupině Mig 21. "Všichni mají zaplaťpánbůh maturitu a dělají mi radost," uvedl Stivín.
Ve Všenorech, kde bydlí, se Stivín od roku 1999 věnuje workshopům v rámci svého Centra pro improvizaci v umění. "Snažíme se tam mimo jiné ukazovat, jak se dá osobitě pojmout hudební nápad. My jsme byli vychovaní na uších, hudbu jsme poslouchali. Současná generace chce všechno vidět a to, co jde ušima, považuje jenom za takový doplněk. Proto se dělají megakoncerty se světly a pyrotechnickými efekty, sednout si a jen poslouchat muziku už skoro nikoho nebaví," dodal.
