Za stále populárnější indie-rockovou čtveřici Sunshine obvykle vždy mluví frontman, zpěvák a kytarista Karel "Kay" Buriánek. I proto vznikl nápad, popovídat si o nové desce s někým ze zbylé trojice. Volba nakonec padla na kytaristu Jiřího Koubu. Kapela aktuálně album propaguje na turné, v neděli 29. května vystoupí na festivalu Mezi ploty v bohnické psychiatrické léčebně.
Novinku jste pojmenovali Karmageddon. Prakticky úplně stejně se jmenuje i skandální, dnes už historická, a v některých státech zakázaná počítačová hra, kde hráč jezdí autem a získává body za přejeté chodce a nabourané sanitky. Znáte ji?
– Teď už o ni víme, slyšeli jsme o ní, ale předtím jsme ji ani jeden neznali. Je to náhoda.
A název tedy vznikl podle čeho?
– Je to pro Sunshine typická přesmyčka. Spojení slov "Karma“ a "Armageddon“.
Většina reakcí na album dost komicky hovoří o návratu ke kytarám, jako byste snad na ně někdy zanevřeli a stali se čistě elektronickou kapelou, a o návratu k původnímu pojetí vůbec. Osobně se mi to, že by tam byla cíleně podobná úvaha, zrovna u téhle kapely jeví jako zcela nepravděpodobné. Nebo se mýlím?
– Vůbec ne. Když jsme skladby na tu desku začali skládat, vůbec jsme neřešili jaká by měla být. Odjeli jsme na čtrnáctidenní soustředění, mimochodem zcela první v historii téhle kapely, a tam ta podoba zcela přirozeně vyplynula. Žádný žánrový cíl jsme si rozhodně nedávali.
Když je řeč o soustředění - jak často se spolu vidíte, když zrovna nehrajete nebo neděláte desku?
– Jednak hrajeme docela často, ale mimo to i docela často zkoušíme. Jsme všichni spíš intuitivní hráči, nikdo z nás není instrumentální genius, takže je to i potřeba. Takže jsme v kontaktu poměrně dost.
Ví se, že všichni pocházíte z Jižních Čech a že kapela vznikla v Táboře, ačkoliv nikdo tehdy přímo z Tábora nebyl. Teď už žijete všichni v Praze?
– Donedávna tomu tak bylo, teď se bubeník Dan odstěhoval zpátky na jih.
Jak vám samotným se nové album, teď s odstupem, jeví?
– Pro mě osobně znamená takový průřez celou tou sedmnáctiletou historií té kapely. Jsou tam ozvěny na všechna její období.
Ty sám jsi do Sunshine přišel před osmi lety z Landmine Spring. Sledoval jsi je předtím nějak blíže?
- Určitě. Už proto, že jsme byli u stejného labelu, u Day After. A ta scéna tenkrát docela držela při sobě, byla svým způsobem ortodoxní, takže nás samozřejmě zajímalo všechno, co se na ní děje, včetně třeba zahraničních kapel, které sem jezdily a někdo z té scény s nimi hrál. Sunshine jsem zaregistroval hned v začátku a už tak od druhé poloviny devadesátých let jsem byl jejich velkým fanouškem.
A zajímá tě naopak dnes, co dělají bývalí členové – Amák s Night a Mátry s Take Death?
- Registruju spíš Amáka, protože s Mátrym už jsem se v kapele nepotkal. Viděl jsem jeden koncert Night, jejich desku mám rád a líbí se mi to.
Vrátím se k vašemu albu. Mě na něm nejvíc baví jeho vyrovnanost, to že už není plné v minulosti časté hysterie. Myslíš že v tom hraje roli to, že už vám není dvacet?
- Určitě. Nikdo nemládneme a bylo by divné, kdyby se to neprojevilo. Ale jak jsem říkal, nestalo se to cíleně, že bychom si řekli, že budeme teď dělat klidnější věci, přirozeně to vyplynulo. Nic nás do toho netlačilo, myslím že to je naopak hodně upřímný. V takové fázi prostě teď Sunshine jsou.
Překvapilo mě, že jste přizvali jako producenta Dušana Neuwertha. On je sice jedním z nejlepších u nás, ale Sunshine se naopak spíš v minulosti orientovali na lidi ze zahraničí. Objevil ve vás objevit něco skrytého, o čem jste dosud nevěděli?
- Mě nejvíc překvapilo, jak si jsou stylem práce podobní s Berndem Burgdorfem, který produkoval Moonshower & Razorblades. Oba postupně směřují tu kapelu kam chtějí, přesně dokáží z každého v ní dostat to nejlepší, co v něm je. Klaplo to a jsem hrozně rád, že jsme tu desku dělali s ním.
Sunshine snad nikdy nedělali desku kompletně u nás a nebylo tomu tak ani tentokrát. Proč vlastně? Máte pocit, že ta technická úroveň stále zaostává?
- Ta srovnatelná technická úroveň tady určitě už je. Ale pořád tu chybí lidi. Nicméně u Sunshine je to spíš tak, že jsme vždycky byli zvyklí si to dělat sami a třeba jezdit nahrávat do Berlína jsme zvyklí i proto, že spolupracujeme s Philem Freebornem, který nám i jako rodilý mluvčí pomáhá s vokály. Ale především vypadneme ze svého prostředí, nic nás tam nerozčiluje a nerozptyluje, můžeme se plně soustředit jen na tu jednu věc. A Bernd to v Americe míchal proto, že sám projevil zájem a my jsme se s producentem dohodli, že tomu jedině prospěje, když se na tu kapelu podívá ještě někdo další, kdo ji navíc už zná.
Prý se na téhle desce autorsky víc zapojila celá kapela. Jak to probíhalo v praxi?
- Je to tak. My nikdy nefungujeme tak, že by někdo složil kompletní skladbu – spíš někdo přinese prvotní nápad o od něj už se pak vše odvíjí. A většina skladeb tentokrát vyšla z mé kytary. Produkci desky jsem pak s Dušanem obstarával hlavně já, takže Karel dostal víc prostoru na zpěv. A osobně jsem dost nadšený z toho, jak je ta deska nazpívaná.
Jako host v závěru alba zpívá Justin Pearson z The Locust. To napadlo koho?
- Justin jsou s Karlem kamarádi už od dob, kdy tam Sunshine hodně hráli. A měli jsme skladbu, která se mezi ty ostatní moc nehodila, je to elektro-nářez, přímý protiklad k tomu ostatnímu, ale chtěli jsme ji tam mít jako bonus. Tak nás napadlo, aby tam Justin něco nazpíval. Proběhlo to a jsme rádi.
Album tentokrát vyšlo na vaši značce, ovšem v kooperaci se Sony Music. To vzniklo – v době, kdy všichni spíš od velkých vydavatelů utíkají - proč?
- My jsme takhle dělali tu minulou desku, kdy jsme odešli od Universalu k nezávislým X production. Protože jsme ale tentokrát tu desku chtěli natočit tak, jak jsme ji natočili, tedy ve velkém studiu a ne doma u počítače, měli jsme na ni nějaký rozpočet a potřebovali jsme určitý budget. S naší manažerkou, na jejíž značce Soundmachine deska vychází, jsme zvážili nabídky a rozhodli jsme se pro tuhle kooperaci se Sony Music. . Hlavně proto, že nás nezavazuje k něčemu dalšímu a smlouva není například na tři desky. Důležitá je pro nás také velká distribuční podpora Sony.
Chystáte vinylovou verzi?
- Chtěli bychom ji, ale zatím to nemá konkrétní obrysy. Prozatím máme CD a digitální download a bylo by hezké mít i vinyl. Ať už to bude samotné album nebo třeba bonusový sedmipalec. Byl bych moc rád, kdyby to třeba byla barevná, velkogramážová deska. K Sunshine vždycky patřily vinyly a bylo by fajn, kdybychom se k tomu po třech deskách vrátili.
