Potomek skladatele
Syn Mozarta nikdy nevystoupil ze stínu svého otce

Jmenoval se Mozart, byl hudebníkem, avšak neměl génia svého slavného otce. Franz Xaver strávil život tím, že se snažil udělat si své vlastní jméno.

"Dítě, které zklamalo své rodiče, zažije hanbu a bídu. Ať tato slova znějí jako varování pro mého vnímavého syna." Franzi Xaverovi bylo devět let a touto poznámkou jeho matky byl jeho osud částečně předurčen.

Mozartův dům v rakouském Salcburku, kde slavná rodina žila, ukazuje v nové stálé expozici osud muže vyrůstajícího ve stínu otce, jenž zemřel v roce 1791 ve věku pětatřiceti let, kdy Franzi Xaverovi bylo jen několik měsíců.

Franz Xaver a jeho starší bratr Carl Thomas byli jedinými ze šesti dětí Wolfganga Amadea Mozarta a Constanze, kteří se dožili dospělého věku. Franz Xaver však vyrůstal pod drtivým tlakem matčiných ambicí: Constanze se rozhodla, že se tento malý chlapec stane druhým Mozartem, vysvětluje Armin Brinzing, komisař nadace Mozarteum.

"Když mu byly dva roky, už musel chodit na hodiny klavíru a teorie," uvádí. Matka mu opatřila ty nejlepší učitele, mezi nimiž byl i Antonio Salieri, jehož žáky byli Franz Schubert a Ludwig van Beethoven.

Jak vyplývá z korespondence chlapce s jeho starším bratrem, žil Franz Xaver v té době pod silným tlakem a "doma se s ním nezacházelo příliš dobře".

Jeho první veřejné vystoupení, na němž hrál jeden z koncertů svého otce, se konalo, když mu bylo třináct let. Dočkal se chvály, ale také varování: "Nikdy by neměl zapomínat, že mu jméno Mozart dnes zajišťuje určitou míru shovívavosti, ale zítra na něho budou kladeny o to větší nároky," psal tehdy vlivný hudební časopis.

Učitel klavíru ve Lvově

Franz Xaver si toho byl silně vědom. Své skladby podepisoval jako Wolfgang Amadeus Mozart syn. V sedmnácti letech se stal učitelem klavíru u jedné bohaté rodiny ve Lvově na Ukrajině, který tehdy patřil k habsburské říši.

V tomto městě založil hudební školu, z níž je dnes městská konzervatoř, cestoval po Evropě, učil hudbu a pořádal koncerty.

Jeho úspěchy však byly skromné: "Franz Xaver byl vynikající klavírista, když hrál koncerty svého otce, ale jeho vlastní skladby neměly úspěch", i když dnes se jejich kvalita cení, vysvětluje Brinzing. "Chyběla mu jiskra génia. Byl považován za schopného hudebníka a skladatele, ale nepatřil mezi ty největší," dodává.

Zdá se, že si z toho Franz Xaver vypěstoval komplex: když ho v roce 1842 požádali, aby složil dílo k otevření Mozartova památníku v Salcburku, odmítl a zdůvodnil to svými "malými schopnostmi".

Místo toho nabídl kantátu složenou ze dvou nedokončených skladeb svého otce. Zaslal ji rakouskému císaři Ferdinandovi I., který se nechal o mladém Mozartovi, o němž nikdy předtím neslyšel, informovat od svých poradců. "Jak každý ví, nadání svého slavného otce nezdědil," řekli mu tehdy.

Mozartova nadace v Salcburku se naopak zvláště věnuje tomuto nemilovanému hudebníkovi, který jí odkázal stovky neocenitelných dokumentů o Mozartově rodině, včetně otcových rukopisů. "Dějiny na Franze Xavera tak trochu zapomněly, ale pro nás má velký význam," zdůrazňuje Brinzing.

Mozart junior zemřel v roce 1844 na rakovinu žaludku při pobytu v Karlových Varech. Zde je také pohřben a jeho hrob nese nápis: "Ať je jméno jeho otce jeho epitafem, protože jeho obdiv k otci byl podstatou jeho života."