Tajemné zvuky z rádia a Lady z Buskervillu

Kultura
9. 6. 2013 18:40
Hudební tipy.
Hudební tipy.

Cesty hledání se klikatí různou krajinou, někdy dalekou orientální, jindy turisticklými stezkami okolo Máchova jezera. V obojím případě může ale jít o ukázku  toho, že je pro současné tvůrce zajímavější si je objevovat samostatně a neomezovat se jen na manuály a pečlivě zpracované mapy. To, že výsledek je pak někdy přesvědčivý a jindy zas jen naznačuje, není až tolik důležité.

Kittchen: Radio (Červený kůň)  
http://bandzone.cz/kittchen

Industriální písničkář, lovec terénních zvuků a kuchař v jedné osobě rozhodně netrpí nedostatkem invence i pracovitosti. Mnozí ho sotva vzali na vědomí a on už je tu s třetím nosičem. Hudba na druhé autorské nahrávce je stejně skrytá za maskou, jako její tvůrce, stejně melancholická jako debut Menu a zvukově jde proti proudu nesrovnatelně víc, než většina těch, kteří se dnes u nás tak rádi hlásí k nezávislé scéně.

Stejně nekonkrétní jako je obal, je i obsah druhé Kittchenovy desky.Za zvukovou neuchopitelnosti se ale opět skrývají osobité výpovědi, posmutnělé písničky jako odraz posmutnělého světa, otisky současnosti i kteréhokoli jiného momentu posledního století. Kupříkladu při skladbě Berlin mi okamžitě naskočila atmosféra Kachyňova filmu Oznamuje se láskám vašim, o komplikovaném vztahu na válečném pozadí. Případný cynismus by tu působil trapně.

Podobně jako deník na webových stránkách, ani zde nic nezazní polopaticky na plná ústa, je ponechán velký prostor k posluchačově imaginaci, spíš než se záměrnou depresivitou se tu hraje s balancováním mezi patosem a upřímností. Nástiny i propracované zvukové kresby nekonkrétních samplů a všudypřítomný pocit, že se vše pohybuje někde mezi realitou a sny. Trocha stylizace a poetika ne nepodobná Jaromírovi 99 a jeho Priessnitz.

Vlastním příkladem deska směruje i svého příjemce: zadumaností inspiruje k přemýšlení, dává mu čas a naznačuje, že když se od něj oprostí, že neprohloupí, sama se zpovídá, a dává tak možnost k posluchačově autoterapii. Smířené finále působí stejně jako letitý Janotův výrok o tom, že i cesta sama může být cíl.

Kittchen zase zve do své kuchyně.Po dvou letech postoupil Kittchen - za výrazné pomoci spoluhráče a producenta Tomáše Neuwertha - o nemalý schod výše. To, co minule bylo fajn, ale ještě působilo jako vytyčování cesty, kolíkování claimu a hledání směru, už tentokrát má podobu vědomé turistiky, kde jedním z cílů je i  chůze sama. Má to vliv na sebevědomé vyznění i propracovanější produkci. Daly by se parafrázovat slovenské Živé kvety: "Já ti to věřím, kuchaři..."  Album, u kterého se stejně tak dá těšit na příště, jako si být jistý, že i kdyby žádné příště náhodou nebylo, že ten zatraceně hluboký zásek tu už prostě zůstane.

 

Iamme Candlewick: I Am You  (vl. náklad / Indies Scope)  
http://bandzone.cz/iammecandlewick 

Andrea Knotková aka Iamme Candlewick je stejně tak výhonkem stále silné a bující písničkářské scény u nás, jako i propagátorkou  i aktivistkou pouličního hraní, tzv. buskingu. Její albový debut navíc ukazuje i ochotu se neuzavírat do vlastního světa, ale naopak sklony ke kooperaci - na vydání debutu sehnala finance přes crowdfundingový portál Hithit, a nahrála ho s o generaci staršími, často o dost známějšími kolegy jako jsou namátkou dechař Bharata Rajnošek, houslista Martin Zbrožek nebo spolupracovník Jaroslava Duška Pjér La Šéz. 

Na desku Iamme vybrala od fanoušků.Jednotlivé písně vznikly na cestách a projevilo se to na jejich pestrosti i určité nejednotnosti. Spojuje je ale nesmírně vyrovnaná atmosféra, až relaxační dopad na posluchače  a všeobecný pozitivismus, který přinášejí. Někde je to až kontraproduktivní: onoho uklidňování a idylky je tu až tolik, že by troška agresivity nebo vsuvka syrového realismu vůbec nezaškodila. 

Folková křehkost s nádechem vlivů world music se může především pochlubit skvělou produkcí jinak vcelku nenápadných (a vlastně i nijak nevybočujících) písniček. Nicméně v bohatě nástrojově obsazených skladbách se pak zase ztrácí interpretčin zpěv, který naopak více vystrkuje růžky s prostým doprovodem kytary. Poslouchá se to dobře, ale bohužel příliš nezanechává stopy. Připomíná to právě pouliční muzikanty - album je skvělé na chvilkové zastavení a relaxaci, ale nedává příliš důvodů se k němu vracet.

Mladá písničkářka ráda hraje na ulicích - a nejen u nás.Podílí se na tom určitě i texty, převážně v angličtině, které spíš navozují nálady a poeticky dokreslují melodie, než že by sdělovaly něco, co by stálo za hlubší úvahu. Přesto jde o sympatický debut, milý a oddechový, a zároveň nikoli laciný či nudící unylostí. Upřímnost tu přebíjí naivitu, otevřenost zas méně autorské nápaditosti, a závěrečná trojice nejsilnějších skladeb naznačuje, jaká cesta by zpěvačce do budoucna slušela.

Autor: Antonín KocábekFoto: archiv

Další čtení

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Filmová výchova míří do škol. Kurzy pro učitele jsou připravené

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ