Tři dny, tři koncerty: hudbou nabitý měsíc vrcholí
22.11.2008 07:03 Původní zpráva
Již dnes rozjede v Paláci Akropolis své neo-folkové orgie duo The Dodos, v neděli pražské Rock Café poprvé uvítá kritikou vzývané indie-rockery Okkervil River a trojdenní maratón uzavře při pondělku v Roxy astmatický trip-hopový věrozvěst Tricky.
Pták dodo neboli blboun nejapný (neboli Dronte mauricijský) vyhynul v 17. století po přistání Portugalců na ostrově Mauricius. Nebál se lidí a na svoji bezelstnost rychle doplatil: stal se symbolem naivity a zároveň civilizační nezkaženosti. Jeho jméno přijala za své sanfranciská folková dvojice The Dodos, které vyhynutí zatím nehrozí a z hudební naivity udělala svoji největší zbraň.
Návštěvníci z jiného světa
Letošní znamenité album nazvané Visiter je jako bláznivý výlet do vesmíru, v němž neplatí stejná pravidla jako v tom našem. Název mu dala dětská kresba, jíž dvojici Meric Long a Logan Kroeber přinesla holčička po jejich koncertě a oni ji použili na obal desky, a která skvěle odráží dětsky hravý a nakažlivě manicky optimistický nádech jejich hudby. Můžete v ní slyšet vlivy bluegrassu či country, stejně jako Elliota Smithe, Iron & Wine nebo aktuální freak-folkové písničkáře jako jsou Devendra Banhart nebo třeba Animal Collective.
The Dodos se zbavili většiny pravidel a předpokladů, jak by měl znít současný folk a stvořili svobodomyslné nahrávky plné hravých melodií. Právem se o nich mluví jako o jednom z největších hudebních objevů letošního roku. The Dodos dnes v Paláci Akropolis společně s novozélandskými psychedeliky Ruby Suns zahrají v rámci programu Other Music.
Vysoká škola (sebe)reflexe
Nedělní večer zase znamená premiéru pro texaský indie-rockový sextet Okkervil River, jehož koncerty zpravidla představují nebývalou energetickou smršť. Aktuální nahrávka The Stage Ins od kapely, která si dala název podle povídky ruské prozaičky Taťány Tolsté, navazuje na předchozí album The Stage Names a opět se inteligentně vyslovuje k tématům destruktivních účinků slávy a hudební deziluze. Diagnóza je jasná: texty lžou, trpící písničkáři jsou banda zpovykaných narcisů, styly uvadají, autenticita je mýtus. Hořce ironické příběhy o populární muzice jakožto bezbřehé říši klamu ještě nikdy nebyly tak poutavé!
Astmatikovy tri(c)ky
Třetí koncert ve třech dnech je z trochu jiného ranku. Po zdařilém albu tria Portishead se z pětileté hibernace probral k životu i vizionář Adrian Thaws neboli Tricky.
Bývalý člen formace Massive Attack (vzpomeňme klasický singl Karmacoma), která letos rovněž vstala z mrtvých, zaujal v počátku své kariéry publikum atmosférickou směsí hip hopu, soulu, punku a kytarového soundu typického pro osmdesátá léta.
Podařilo se mu implantovat své hudbě chytlavý mainstreamový rozměr, aniž ji ochudil o agresivní energii a ponuré podtexty. Jeho následující znamenitá alba Pre-Millenium Tension a především narkotizující Nearly God patří k vrcholům hudební dekadence a okázalé apokalyptičnosti 90. let.
Trickyho umělecké ambice ovšem sahají i do oblasti herectví: v druhé polovině minulé dekády se objevil po boku Garyho Oldmana v Bessonově sci-fi Pátý element, ve snímku Johna Woo Tváří v tvář nebo ve filmu Clean francouzského podivína Oliviera Assayase. Trickyho letošní novinka Knowle West Boy, která svým titulem odkazuje k chudinské čtvrti, v níž někdejší newageový guru vyrůstal, představuje pro jeho fanoušky jisté zadostiučinění.
Popový crossover tu totiž na rozdíl od předchozích dvou Trickyho nahrávek (Blowback a Vulnerable) nepůsobí dojmem třeštivého sebevykrádání. Autorovo astmatické mumlání a pochmurné vize drcené skrz zuby ustoupily o něco klidnějšímu projevu a melancholii po starých časech sociální deprivace. Stále však jde o nostalgii člověka, jehož matka spáchala sebevraždu, když mu byly čtyři roky, a který nikdy nepoznal svého otce. Buďme ostražití.
Foto: dodosmusic.net - elizabeth weinberg, archiv
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.