Hrdinou třetího dne na trutnovském festivalu se stal nečekaně Oldřich Kaiser. A i díky němu tu proběhlo hned několik výjimečných vystoupení, která by se jinde sotva uskutečnila. Ale zahraniční kapely v nich prsty rozhodně neměly.
Zařazení bloku dětských písniček Jaroslava Uhlíře už na brzké odpolední hodiny se ukázalo jako dobrý tah. Jednak děti zde nejsou v publiku ničím výjimečným (aniž by kdokoli kohokoli - jak je dnes módní - lákal na rodinný festival), jednak si mnozí dospělí nadšeným zpěvem léčili kocovinu z předchozího dne. Jak zněla sarkastická "rada" v zákulisí: "Nacvičte příští rok Kolo, kolo mlýnský - a máte dav na lopatě"
Kdo naopak druhý den festivalu nezabodoval vůbec, byli zahraniční hosté. Američtí New Found Glory přivezli druhou ligu pop-punku a když se baskytarista u převládajících, mnohdy až podbízejících melodií tvářil okázale zle, působilo to až komicky. Vystoupení tak vyznělo jen jako zpestření mezi osvědčenými a stále publikem vítanými sety příbramských E!E nebo pražské Garage s Tony Ducháčkem, kteří připomínali své letité hity.
Příliš nepřesvědčili ani metaloví Gojira, kteří po půlnoci uzavírali den na hlavní scéně. Francouzská parta rozhodně nepatří k čemusi výjimečnému ani ve svém žánru a dojem naprosté tuctovosti jejich bloku posílilo vytrácející se publikum, takže dohrávala jen pro zhruba do třetiny zaplněný amfiteátr. To už lépe dopadla slovenská herečka Jana Hubinská (v programu inzerovaná jako paní Maděrová ze seriálu Zdivočelá země), kterou se šansonovým blokem přijali diváci více než vřele. A to ačkoli ne všechny interpretace písní hlavně z repertoáru Hany Hegerové se dokázaly přiblížit originálnímu podání.
Příznivého přijetí se dostalo i Vladivojně La Chia s její novou kapelou Vladivojsko. Poměrně tvrdé rockové písničky mají často hitový potenciál a jediné, kde to občas zaskřípe, jsou texty. Překvapením dne se ale stal i písničkář Václav Koubek. Tentokrát vystoupil s kompletní kapelou a mnohé zjevně až zaskočil plným a hutným zvukem, v podstatě rockových písniček, kde jeho akordeon spíš jen asistoval razantní kytaře Davida Babky a energických bicích Martina Rychty. A saxofonová sóla Jaroslava Jeřábka byla snad ještě divočejší, než jaká předvádí v mateřské Garage.
Výborný, nadupaný a optimismem tryskající set předvedla i skupina Svatopluk, interpretující rockovým způsobem písně Sváti Karáska. Ten navzdory ne úplně ideálnímu zdravotnímu stavu na pódiu přizvukoval jako host, a posílil tak výjimečnost duchovně nestárnoucích spirituálů. Skvěle šlapající skupině jistě pomohla i účast rockových matadorů, jako jsou baskytarista Petr Kumandžas nebo bubeník Ivan Pelíšek v sestavě.
Letošní, mimořádně četná série změn v programu, pokračovala i v sobotu. Na druhé scéně za Jana Saharu Hedla s Blankou Šrůmovou, kvůli nemoci mezeru v programu zaplnili slovenští bluesmani ZVA 12-28, kteří pak ještě zahráli na závěr dne v časné ranní hodiny. Záskokem dne se však jednoznačně stalo saxofonové hostování Oldřicha Kaisera s Plastic People Of The Universe. Známý herec sice na pódiu namísto společensky unaveného Vratislava Brabence působil nejčastěji jako usměvavý maskot, ale několikrát se přesto blýskl povedenou saxofonovou vsuvkou.
"Plastici" měli navíc po odchodu Evy Turnové a Jaroslava Kvasničky premiéru s novým bubeníkem a baskytaristou, a po počáteční nejistotě nakonec zahráli svůj průřez repertoárem velmi dobře, s energickým tahem a s mohutnými aplausy po především Kabešových sólech na violu.
Oldřich Kaiser v duu s Dášou Vokatou ovšem předvedl naprosto originální vystoupení už v podvečerní hodiny. V naprosto nadšené atmosféře, ve které autenticita zadupala do země protentokrát nepodstatné a často i kulhající muzikantské výkony, předvedli své láskyplné duety ze společného alba Dva divoký koně, ale i staré rokenroly a sprostonárodní odrhovačky: všeobecně známou "Seděla u vody, trhala jahody..." s nimi hulákal celý stan.
Kaiser navíc znovu dokázal svou muzikálnost - hrál na housle, kytaru, klávesovou harmoniku i kontrabas a dvojici podpořili i hosté Jiří Kabeš a kytarista Zdeněk "Londýn" Vokatý. Celý set byl navíc jedním komediálním číslem, kdy se se oba protagonisté na sebe neustále culili, provokovali se vzájemnými sarkastickými poznámkami ("Oldo nezdržuj a vezmi si ty housle") a humorné byly i jejich komentáře mezi skladbami. Jen těžko si představit cokoli podobného na jiném festivalu.
Jen Trutnoff také opakovaně zve Ondřeje Havelku s Melody Makers. Je to vlastně až překvapivé, že dávno neobrážejí všechny ostatní akce. Protože jak ukázaly reakce, i pro festivalové publikum už dávno nejde o nějakou kuriozitu - jejich retro show byla i tentokrát naprosto do detailů dotažená, muzikantsky výjimečně skvělá, publikem více než nadšeně přijatá a k tomu velmi zábavná.
Králem večera se ovšem stal jednoznačně David Koller. Zahrál jak skladby z letošní novinky ČeskosLOVEnsko, tak osvědčená čísla svého repertoáru, včetně hitů Lucie. Jeho kapela potvrdila výbornou formu a když později přizval jako hosta Michala Ambrože a došlo na Jasnou páku, amfiteátr, přeplněný kvůli kterému se poněkud vyprázdnily i ostatní scény, doslova bouřil. Právě kvůli podobným setům má smysl jezdit na festivaly.
