V Česku třikrát udeří Apocalyptica

Oblíbení divocí Finové s violoncelly budou od soboty do pondělka brázdit Českou republiku: zahrají ve Zlíně, v Ostravě a v Praze. Kapela Apocalyptica se stala zavedenou značkou, jejíž komerční potenciál daleko překonává původní představy.

Začalo to jako studentská recese - v roce 1993 se parta studentů Sibeliovy akademie v Helsinkách bavila tím, že na violoncella hrála skladby své oblíbené thrash metalové kapely Metallica. Jenže o tři roky později už skupině s typicky metalovým názvem Apocalyptica vyšlo album Plays Metallica By Four Cellos a překvapení bylo na světě.

Hudba Apocalyptiky v sobě spojuje chladnou severskou náladu s prvky klasické hudby, podmanivé melodické linky a plochy plné agresivní energie. To vše dokresluje nezaměnitelný zvuk jejích nástrojů. Lídr formace Eicca Toppinen má o zařazení skupiny jasno: "Jsme metalisti. Kdybychom takhle hráli na cella v nějakém orchestru klasické kusy, byl by to malér. Naše hraní je strašně brutální. Když hrajeme, jdeme do toho hodně, hodně tvrdě, a proto se považujeme za metalovou kapelu." Přestože se desky Apocalyptiky velmi dobře prodávají, hlavní síla muzikantů je v živém vystupování.

Přispěla i Marta Jandová

Dva roky po úspěšném debutu vydala Apocalyptica v roce 1998 druhé album Inquisition Symphony, na němž se objevily coververze i dalších metalových kapel (Pantera, Faith No More, Sepultura). Muzikantům ale bylo jasné, že jen s cizími hity dlouho nevydrží, a proto na albu Cult (2000) udělali poměrně riskantní krok k vlastní tvorbě. Rozšířilo se i nástrojové spektrum, hlavní roli však i nadále hrají violoncella.

Navzdory skeptickým předpovědím se i na dalších albech podařilo zarputilým Finům posunovat hranice své hudby. Dokládají to desky Reflections (2003) a především album Apocalyptica (2005), na kterém se začal projevovat odklon kapely od metalových kompozic směrem k přehlednější písňové formě. Na této desce se poprvé objevily i zpívané skladby a největším hitem se stala balada Bittersweet, v níž je celkem tradiční melodická linka ozvláštněna netradičním spojením odlišných mužských rockových vokálů - spolu se zpěvákem Lauri Ylönenem ze slavných The Rasmus si v ní zazpíval Ville Valo z další populární finské skupiny HIM. Na singlu Wie weit z téhož roku, který obsahuje tři různojazyčné varianty jedné skladby, zpívá také Marta Jandová, dcera české bigbeatové legendy Petra Jandy.

V roce 2005 se violoncellové trio Paavo Lötjönen, Eicca Toppinen, Perttu Kivilaakso rozrostlo o nového člena - bubeníka Mikko Siréna, který hrál s kapelou již několik let jako host. Zatím poslední deska Worlds Collide (2007) pokračuje v nastoleném směru. Kromě původních skladeb je na ní i coververze skladby Heroes od Davida Bowieho, kterou v německé verzi zpívá s Apocalyptikou Till Lindemann z Rammstein. Mezi hosty je již tradičně také "zabijácký" bubeník Dave Lombardo z thrash metalových Slayer.

Od prvního alba Apocalyptiky fanoušci i kritikové diskutují o tom, kam dál ještě mohou Finové zajít a co nového lze ještě vůbec v této oblasti vymyslet. "Neustále překvapovat, o to nám jde," říká Paavo Lötjönen. "Až to nepůjde, zabalíme to." Čeští fanoušci mohou zjistit, zda to ještě půjde, 18. dubna ve Zlíně, 19. dubna v Ostravě a 20. dubna v Praze.

Foto: Reuters