V pražském Jazz Docku se v úterý uskuteční koncert, na kterém písničkář Vladimír Merta s jazzmanem Emilem Viklickým představí album Bílá stížnost. Jde o záznam jejich jediného celovečerního koncertu plánovaného původně v roce 1977. Vystoupení tehdy bylo zakázáno a diváci se ho dočkali po pěti letech v kladenském klubu Klubko 55. Záznam koncertu se zachoval a jeho sestřih na CD vychází jako čtvrtý díl edice Šumák, která zpřístupňuje archivní záznamy Mertových pódiových spoluprací.
"Společné hraní Vladimíra Merty s Emilem Viklickým připravil Ivan Dvořák původně pro pražskou Městskou knihovnu na 16. června 1977. Koncert byl povolený, vstupenky se vesele prodávaly; týden před produkcí přišel zákaz. Koncert se podařilo uskutečnit po pěti letech," uvedl vydavatel Lubomír Houdek.
V roce 1982 se Dvořák domluvil s Milanem Petriščákem, šéfem sídlištního kulturního zařízení Klubko 55 v Kladně, který zařídil Mertovo vystoupení v jejich sále. Viklický si podle pamětníků s přehledem poradil nejen s rozvrzaným pianem, ale i s typickými zákrutami rozjetého, byť nachlazeného Merty. Zazněly písně jako Chór, Bílá stížnost, Kápě, dýka a plášť, Šumák blues, Struny ve větru nebo Dnes mám v lásce smůlu.
Nahrávka je podle vydavatelství poctou nejen muzikantům, ale také pořadatelům koncertů. "Užitečná dedikace, vždyť řada později narozených už nevěří, že v dobách totality bylo uspořádání vystoupení svobodomyslných umělců pro svobodomyslné publikum téměř nemožné a krom kupy absurdní práce vyžadovalo osobní odvahu," podotkl v Lidových novinách hudební publicista Tomáš S. Polívka.
Pro mnoho lidí je Merta symbolem odporu proti komunistickému režimu. Na festivalu Porta v roce 1986 dostal Zlatou Portu a ve stejné době i dvouletý zákaz za píseň Praha magická. Pianista a skladatel Viklický je jednou z nejvýraznějších postav české hudební scény, která přesáhla hranice jazzu. Vedle nahrávek s předními světovými jazzmany a snah o fúzi folkloru s jazzem se věnuje také soudobé hudbě.
