Do Prahy míří zpěvák Toots Hibbert, který před padesáti lety v písni Do the Reggae pojmenoval nový žánr. Zdánlivě pohodový rytmus pochází z prosluněné Jamajky. Pro tamní obyvatele sužované chudobou a kriminalitou znamenala hudba mnohem více, než jen kratochvíli.
Hudba zněla ulicemi Jamajky vždy a není překvapení, že se vedle bauxitu a cukrové třtiny brzy stala nejdůležitějším vývozním artiklem karibského ostrova. Na světové přehlídce, která se konala v roce 1964 v New Yorku, Jamajčané představili ska coby svůj první autentický žánr. Vznikl křížením karibského menta a kalypsa s americkým jazzem a rhythm and blues, charakteristický důraz na druhou dobu mu dává zvláštní hypnotický rytmus.
Jamajský pavilon se díky exotickým kapelám a tanečním lekcím stal vyhledávanou atrakcí, zatímco na druhé straně Atlantiku probíhal další triumf. Teprve sedmnáctiletá Millie Small se dostala na druhou příčku britské hitparády se singlem My Boy Lollipop a ska prorazilo do mainstreamu. Rok nato píseň uspěla i v Československu, i když v trochu tradičnější aranži, jako Mně se líbí Bob v podání Yvonne Přenosilové.
Nejdříve tanec, pak žánr
Traduje se, že léto 1966 bylo na Jamajce tak horké, že muzikanti zpomalili rytmus a vzniklo rocksteady - melancholický žánr žijící jen rok a půl, spojnice mezi ska a reggae. Nehledě na počasí, většina jamajských domácností poslouchala hudbu z amerických frekvencí, které v druhé polovině 60. let přeladily z rhythm and blues na zasněnější soul. S tím začala zpomalovat i původní jamajská hudba.
Její živelnost potvrzuje fakt, že všechny rané jamajské žánry jsou hudební formou i tancem zároveň. Na zmiňované světové výstavě se v písni Jamaica Ska zpívalo: "Ne každý umí tančit čaču, ne každý umí twist, všichni ale zvládnou ska, nový tanec, jemuž nelze odolat." Alton Ellis, jeden z největších pěveckých talentů Jamajky, v písni Rocksteady nabádá: "Prostě jen kývej hlavou sem a tam, rozhýbej své tělo, a kdyby se ti chtělo, přidej ramena." Na Jamajce se hudba neposlouchá, nýbrž žije.
Hity inspirované vězením
Nejinak tomu bylo u reggae, žánru, jemuž propůjčil jméno Toots Hibbert, který se svou kapelou The Maytals vystoupí 24. září 2018 v pražském Lucerna Music Baru. "Chci s tebou dělat reggae, pojď ke mně, budeme tančit. Tohle je ten nový tanec, co zachvátil město?" zpívá v písni Do the Reggae, která vyšla před padesáti lety.
Díky zvučnému soulovému hlasu patří Toots mezi nejvýraznější zpěváky Jamajky, z jeho tvorby je cítit živelnost gospelu, jemuž se věnoval jako dítě, i drsné podmínky ulic, na nichž dospíval. Čísla v jeho největším hitu 54-46 Was My Number odkazují na označení cely, v níž strávil rok a půl za přechovávání marihuany. Když vyšel na svobodu, s pocitem velké křivdy napsal Pressure Drop. "Pokaždé když mě někdo vezme na hůl, říkám si: 'Ten tlak na tebe jednou dopadne,' většinou se tak stane," vysvětluje téma svého hitu. Právě ten ho proslavil po celém světě, zněl totiž na soundtracku "půlnočního filmu" The Harder They Come (1972), díky kterému reggae obletělo svět, a tudíž je označován za nejvýznamnější jamajský film vůbec.
Toots od té doby proměnil jednu z pěti nominací na Grammy (v roce 2004) a časopis Rolling Stone ho zařadil na 71. příčku v seznamu 100 nejlepších zpěváků všech dob.
Začínal ve vokálním triu The Maytals, které vedle The Wailers Boba Marleyho a Petera Toshe patřilo od začátku 60. let k nejžhavějším hudebním akvizicím Jamajky. Prahu tak čeká návštěva zpěváka, který přepsal historii světové hudby.
