Texaské trio ZZ Top si vybralo Prahu jako místo startu letošního evropského turné. Novinky nečekejme. Jižani vydali poslední řadové album v roce 2003. Ale v rámci smršti klasických boogie riffů to bude jedno, fanoušci stejně čekají na ověřené hity.
Jižanská blues-rocková tancovačka vypukne v pražské Tesla Areně v úterý 26. května. V 19:30 hodin ji odstartuje vystoupení česko-amerických, s hlavními hvězdami stylově spřízněných předskokanů The Cell. Koncert ZZ Top možná není nic pro intelektuály (byť coby vypláchnutí hlavy může posloužit komukoliv), ale také nic pro burany. Na to jsou tihle tři pánové, kteří si pochvalovali název ZZ Top „protože je v abecedě až za Zappou a americká rodičovská cenzura nám tím pádem dávala celkem pokoj", příliš chytří.
Bluesový cirkus
Puristé by mohli právem vyčítat ZZ Top, že udělali z elektrického blues cirkus. Stejně jako to kritika houfně a hlasitě vyčítala jistým začínajícím Led Zeppelin. ZZ Top zdánlivě pouze vykradli riffy svých oblíbených bluesmanů Johna Lee Hookera, Muddyho Waterse. B. B. Kinga či Howlin‘ Wolfa, zahráli je s hard-rockovou hlasitostí a opatřili humornými, popřípadě přisprostlými texty. Jenže humor přece vůbec nejde proti podstatě blues, byť bluesové vtipnosti bývají patřičně černé. A erotické dvojsmysly, hojně se vyskytující už v tradičních bluesových písních z Delty, netřeba připomínat.
K přednostem ZZ Top patří právě to, že neberou sami sebe příliš vážně. Žádné nabubřelé rockerské pózy, žádné velkohubé žvásty. Přitom by si mohli hrát na umělce, jak činí řada „seriózních" bílých bluesmanů. Pod vrstvou image a legrácek totiž leží poctivě zvládnuté a pochopené blues. Kytarista Billy Gibbons bezesporu patří mezi elitu blues-rockových virtuózů. Pyšní se i pozvánkou od jednoho ze svých vzorů, B. B. Kinga. Bluesový klasik nechal Gibbonse zahrát po svém boku na albu B. B. King & Friends: 80 (2005).
Jak bude blues-rockový cirkus vypadat v Praze? Po technické stránce vypiplané představení vizuálně podpoří obří světelný park. Filmové dotáčky i grimasy a tanečky pánů muzikantů přiblíží obrazovka o rozměrech 12 x 6 metrů. Koncert má trvat minimálně hodinu a půl a je pravděpodobné, že k repertoáru svých největších hitů (La Grange, Tush, Gimme All Your Lovin‘...) přihodí ZZ Top i nějakou cover-verzi. Svérázně a s chutí sahají do zpěvníku Elvise Presleyho (což působí jako „uctivá parodie"), na loňském koncertním DVD Live From Texas se vyřádili ve Foxy Lady od Jimiho Hendrixe.
Deska až po turné
Jak již bylo napsáno, nové skladby ZZ Top při svém návratu do Česka asi nepředvedou. První „ohlášky" nové desky proběhly už v roce 2006, ale k vydání se začíná schylovat až letos. Přesné datum vydání trio pro jistotu ještě nezveřejnilo. Evropské a následné americké turné, které odehrají ZZ Top spolu s Aerosmith, určitě práci ve studiu zdrží. Známé je ovšem jméno producenta. Na nahrávání desky ZZ Top poprvé dohlédne věhlasný producent Rick Rubin (začínal s hip hopem Run-DMC či Beastie Boys a trash metalem Slayer, poté rozšířil záběr i na „klasiky" Johnnyho Cashe, Toma Pettyho či Neila Diamonda). Hovoří se o návratu k dřevnímu blues-rockovému zvuku i skladatelské spolupráci s blues-rockovým duem Black Keys.
Samotní ZZ Top často shazují vlastní muziku prohlášením, že hrají „pořád ty samé tři akordy". Není to tak docela pravda. Nebo se alespoň snaží ony tři akordy hrát pokaždé trochu jinak. Na rozdíl například od AC/DC daleko víc experimentují se zvukem. Jako první z „velkých", z bluesové tradice těžících rockových kapel se odvážili využívat elektroniku. Ve druhé polovině 90. let zase zkoušeli špinavý, garážový, zkreslený zvuk post-grungeové éry, i když jim bylo jasné, že komerční úspěchy svých electro-boogie z éry multiplatinového alba Eliminator (1983) takhle nezopakují. Možná pouhé tři akordy, ale po texasku peprně a dobře zahrané.
| Stručné dějiny ZZ Top v letopočtech |
1969 Pánové Billy Gibbons (kytara, zpěv), Dusty Hill (baskytara, zpěv) a Frank Beard (bicí nástroje), do té doby členové konkurenčních kapel Moving Sidewalks (Gibbons) a American Blues (Hill a Beard), spojují síly pod hlavičkou ZZ Top. Jmenovat se chtěli podobně jako jeden z jejich idolů B. B. King a ZZ znělo hezky. Sestava se za celých 40 let nezměnila.
1970 První turné po rodném Texasu.
1971 První album kombinující módní hard rock a blues.
1973 ZZ Top předskakují Rolling Stones a vydávají z komerčního hlediska průlomové třetí LP Tres Hombres.
1975 Úspěch potvrzuje napůl živé, napůl studiové LP Fandango! s hitem Tush.
1976 Po první „dovolenkové" pauze v kolotoči deska-turné-deska zjišťují členové ZZ Top, že si nezávisle na sobě nechali narůst plnovous. Už to tak zůstalo.
1979 Na zdařilé desce Degüello předvedli ZZ Top, že umějí hrát i na dechové nástroje a sami natočili part dechové sekce.
1983 Vychází Eliminator, komerčně nejúspěšnější album kapely. Trio modernizuje zvuk a masivně využívá syntezátorů a sekvencerů. K dalšímu nárůstu celosvětové popularity přispějí humorné klipy s dlouhonohými slečnami a rychlými auty, do kterých se zamilují dramaturgové MTV.
1994 Ústup od syntetiky a návrat k syrovému blues-rockovému zvuku v podobě alba Antenna.
2003 Vychází zatím poslední studiové CD Mescalero.
2004 Tojice je uvedena do Rock and Roll Hall of Fame, proslovem ji přivítá samotný Keith Richards.
2009 Kapela slaví čtyřicetiny nabitým koncertním programem. |
Zdroj foto: Charm Music
