Vymetání i odkrývání archivů skupin a jejich zpřístupňování fanouškům tady bylo odjakživa. Ať už byl k němu důvod, nebo mohly klidně zůstat ukryté. Občas odhalí i cenné rarity, častěji jen předává standardní zprávu o interpretovi a lze ho chápat hlavně jako poděkování fanouškům. Ale i to nemusí být málo.
Tři sestry: ...z garáže (EMI Czech)
http://www.trisestry.cz/
Po vzoru velkého rock'n'rollového švindlu Malcolma McLarena vydaly i Tři sestry svou "novou" a "luxusně undergroundovou" desku. Osm novinek a čtyři bonusy, nyní se objevující samostatně, vyšly už loni jako součást boxu Superlázničky. Onou undergroundovostí kapela myslí to, že písničky nahrála najednou a nikoliv po stopách - tedy běžným způsobem, jakým se dnes nahrává, pokud kapela nemá rozpočet na desku ve stovkách tisíc nebo chce prostě co nejlépe zachytit živelnost. Mícháno a masterováno pak bylo v Sonu, jednom z našich nejdražších studií. Čili typicky třísestrovský humor.
Všech osm novinek nepředstavuje nic, co by už Sester v minulosti nezaznělo - jednoduché rockové vypalovačky po vzoru archaického pojetí punku, baladické Nádraží se zpívající Supicí nebo na někdejší Mexiko latino náladou navazující Španělsko. Není to žádný průšvih, ale že jde ve srovnání se zbytkem tvorby spíš o průměr, jasně dokazuje konfrontace s prvním bonusem - starší hitovkou Modlitba pro partu (zde "pro Rosu"). Ta je sice zařazena jako koncertní verze díky účasti hostujícího Tomáše Rosického. Nicméně bez ohledu na úchylku kapely pro techtle mechtle se sportovci se najednou připomene, jak dokáže svůj potenciál i po letech konzumace nezdravých nápojů občas vybudit a jak předchozí novinky vedle toho působí šedivě.
Cítit to je i při poslechu dalších tří bonusů, trojice skladeb od kapely Synové výčepu, tedy Fanánkova aktuálního vedlejšáku, kde zaujal místo frontmana po nešťastně zesnulém Františku Sahulovi. Jeho údajně poslední, vůbec ne špatný text Nouzovej východ je mimochodem svým obsahem po třísesterských oddechovkách celkem milým osvěžením.
Kolekce ...z garáže je daleko víc dárkem fanouškům než něčím, co by bylo možné považovat za další řadovou desku Tří sester. Ostatně není to v diskografii skupiny poprvé. Do budoucna jistě nebude ničím, co by všichni nadšeně vzpomínali, ale čekal někdo něco jiného? Dárek pro věrné jádro, nic víc.
Nahoře pes: Pozdní léto (OF rec.)
http://bandzone.cz/nahorepes
Nahoře pes byla rocková kapela, která se - ve všech svých podobách - po českých klubech a spíš festiválcích než festivalech proháněla skoro čtrnáct let. Minulý čas je na místě, neboť se s koncem letošního ledna rozhodla ukončit činnost. Svou roli v tom jistě má i vytíženost členů v mnohdy mnohem slavnějších souborech. Aktuální, v pořadí páté album, zachycující podobu posledních zhruba tří let, vyšlo tak až posmrtně.
Říká se, že o mrtvých jen dobře, nicméně bylo by pokrytectvím se tvářit, že v tomto případě šlo o zásadní položku české scény, kapelu, bez které by byl svět chudší. Případně lhaním si do kapsy. Nahoře pes prostě byli jedni z mnoha, tuctovou, i když evidentně z radosti provozovanou partou. Což ale na druhou stranu nemuselo vždy nutně znamenat jen pejorativum. Právě poslední album je toho důkazem.
Odhaluje totiž krásně jak ty pozitivní, tak ty slabé stránky přístupu tvůrců. Na jedné straně je solidní řemeslná úroveň, muzikantská citlivost i zjevná chuť bavit sebe i ostatní. Na té druhé žánrová neujasněnost a občas nadstandardně prkenné texty. A to nejen ty vlastní (viz třeba prvoplánová protialkoholická agitka Citrusovej Joe nebo siláckými klišé přeplněná Pecky), ale i oba přítomné od zřejmě nejpřeceňovanějšího z českých básníků minulých desetiletí, Jiřího Žáčka. Výsledek pak občas dosahuje úrovně obstojné zábavové kapely - ale nic víc.
Což je škoda, protože jak dokazuje titulní skladba či citlivý, účelný a v jednoduchosti silný hudební motiv ve skladbě Linka důvěry (bohužel zcela zabité patetickým a křečovitě nevěrohodným textem), k vyššímu levelu by byl jen krůček. Potvrzuje to i zařazení bonusových koncertních coverů. Mimochodem - suverénní a nadstandardně dotažený vokální projev bubenice Páji Táboříkové v jednom z nich je jedním z nejsilnějších míst nahrávky.
